Být tak horským vůdcem? Tak za tím snem si jde Tomáš, který vyrazil do Kanady za studiem na Whistler Adventure school s pomocnou rukou agentury Czech-Us. V rozhovoru se dozvíte, jaké jsou výhody spolupráce s agenturou, s jakou finanční rezervou Tomáš do Kanady vyrazil i co vše obnáší sen stát se horským vůdcem s licencí UIAGM. Rozhodně vás čeká pořádná dávka zajímavostí i inspirace. Věříme, že studium v Kanadě může být další alternativou nejen pro zájemce o WH vízum, proto si tento rozhovor rozhodně nenechte ujít.
Ahoj Tomáši, děkujeme moc za ochotu sdílet zkušenosti s dalšími, kteří Studium v Kanadě třeba zvažují nebo ho mají jako zálohu. V Kanadě jsi momentálně na studentská víza, zvažoval jsi také jiné možnosti, nebo právě studium v Kanadě byla jasná volba?
Byla to jasná volba. Cílem mé cesty je být horským vůdcem a když jsem na netu našel webovky Whistler Adventure School a dohledal, že agentura Czech-Us mi pomůže s vízy a vším kolem přijetí na studium, nebylo nad čím více dumat.
Možnost získat Working Holiday mi přišla hodně nejistá, když zvážíme losování atd., proto jsem rok makal a vydělával na školné. Povedlo se, přijali mě a já jel.
Studentská víza jsou docela náročná kapitola sama o sobě. Zkoušel jsi vyřizovat i na vlastní pěst nebo jsi rovnou oslovil agenturu?
Ne, rovnou jsem kontaktoval lidi z agentury, kteří jsou velmi ochotní a vše proběhlo v pořádku. Komunikace s Czech-Us i se školou je výborná.
V čem bys vyzdvihl pomoc ze strany agentury? Samozřejmě, že za jejich práci zaplatíš poplatky, což řadu lidí možná odradí, ale věříme, že právě v podobě studentských víz to má přece jen řadu výhod. Napadají Tě nějaké z vlastní zkušenosti?
No, já nevím, jak pracují jiné agentury (respektive si umím udělat představu), ale nikdo z Czech-Us po mě nechtěl ani korunu. Ptal jsem se jich, kolik mě jejich pomoc bude stát a oni řekli, že jsou placeni školou. Pokud jde část mého školného jim, tak budiž. Rád jim ty peníze nechám, protože z jejich strany proběhlo vše profi, jak by to mělo být všude.
Výhod to má několik. Osobně jsem se nikdy nepídil po tom, co vše musím splnit, aby mě Kanada nebo jiná země přijala pod jakýmkoliv statusem. Hrabat se po nocích v lejstrech, trávit na tom svůj čas a ještě nemít jistotu, že to nakonec mám vše dobře… Spoléhal jsem na ně. Já dodal papíry, které byly potřeba, oni je opravili a zkompletovali a společnými silami jsme to pak poslali do Kanady.
Nevím, jak v jiných případech. U mě to je tak, že jsem ke studentskému vízu dostal i work permit, tedy pracovní povolení. Podmínky jsou takové, že během studia můžu pracovat na poloviční úvazek a po jeho skončení pracuju na celý úvazek.
Když to řeknu zjednodušeně – zaplatil jsem školné, škola mě přijala, já dostal potřebné papíry a Kanada mi dala vízum. Jinými slovy řečeno, zaplatil jsem si studentské vízum.
Takže, kdybychom si to sesumírovali, výhody jsou:
- jistota, že všechny papíry sedí;
- možnost pracovat ke studiu i po jeho skončení;
- a v případě Czech-Us spolehlivost, ochota a dobrá komunikace.
Podle jakých kritérií jsi vybíral agenturu a nakonec i školu v Kanadě? Kde a co nakonec studuješ?
Jsem zapálený horolezec a do Kanady jsem jel, abych prozkoumal zdejší hory. Na netu jsem narazil na Whistler Adventure School, zkráceně WAS. Je to instituce, která poskytuje vzdělání v oborech jako Rock Climbing/Ski/Alpine Guide, Bike Mechanic, Sport Marketing, Photography a další.
Myslím, že přímo na stránkách školy byl odkaz na agenturu. Znovu říkám, že nevím, jak pracují jiné agentury, ale mělo by tu zaznít, že Czech-Us a WAS spolupracují léta.
Navíc další velkou výhodou je, že přímo ve WAS v Kanadě jsou zaměstnanci Czech-Us, kteří komunikují jak s agenturou, tak se školou a samozřejmě se studenty. To je hlavní důvod, proč agentura u mě zabodovala. Ani jsem jinou agenturu nehledal, abych srovnával.
Už z názvu školy vyplývá, že jsem ve Whistleru (Britská Kolumbie). Studuju tady Rock Climbing Guide Program.
Jak bys srovnal kanadský způsob vzdělávání s tím českým?
Rovnou řeknu, že mé studium není “normální” studium. Je to praktický kurz skalního lezení, který se odehrává v létě. Celé dny jsem na skalách. Vše se odehrává venku, i když prší. Hodinová dotace kurzu je 160 hodin, tedy 20 dní po 8 hodinách. Tento skoro měsíc je rozprostřen do zhruba dvou měsíců (červenec – začátek září). Výuka probíhá v několika dnech za sebou až týdnu. Mezi výukou jsou nepravidelné pauzy, to záleží na vytíženosti lektorů, (což jsou profesionální horští vůdci), počasí a dalších okolnostech. Zhruba uprostřed kurzu jsme měli skoro měsíční letní pauzu.
Protože je to praktický kurz, vše se odehrává venku, přímo na skále nebo pod ní. I v případě, že se probírá teorie, nesedíme někde v lavicích zavření. To se tady nikomu nechce, když je okolní příroda tak krásná.
V rámci studentských víz máš omezený počet hodin, kdy můžeš v Kanadě jako student pracovat, jak to vnímáš? Je život studenta v Kanadě finančně/psychicky náročný nebo se to dá unést?
Ohledně práce to mám tak, že jsem byl v rámci kurzu třeba 4 dny v kuse na skalách. Zbytek dní z týdne jsem byl v práci každý den 8 hodin a nezáleželo, jestli je víkend. Začal jsem s housekeepingem. Když mi škola skončila, změnil jsem práci a dělám s tesaři na stavbě, kde jsem doteď. Pracuju normálně 8 hodin denně a víkendy mám volno, což v hotelu nebylo (neděle jsou pro personál nejvíce náročné). To je velká výhoda.
Žádnou náročnost, jestli jsem nebo nejsem student, v tom nevidím. Kromě toho, že makat na stavbě je někdy dřina.
Asi jsi musel počítat s omezenou pracovní dobou ještě před odletem, což asi znamená mít více našetřeno dopředu. Pokud by nevadilo zodpovědět – s jakou finanční rezervou jsi do Kanady jel?
Celkově jsem měl vyděláno kolem 150 000 Kč, přesně už nevím. Ale byla to docela punkovina, protože kolem 90 000 Kč stálo školné. Zpáteční letenka byla zhruba 22 000 Kč… No, nějaká rezerva tam byla 🙂
Pokud si dobře pamatuju měl jsem v záloze asi 30 000 Kč, což není nic moc. Kdyby to bylo o 10 000 Kč víc, byl bych klidnější. Ale kdo se bojí, necestuje. Měl jsem ale štěstí, protože na Whistler jsem našel levné ubytko. První výplata z hotelu, která nebyla nijak závratná (většinu času jsem byl lézt), šla na nájem. Bylo to těsné, ale povedlo se, jíst bylo co. Zbytek lezeckého vercajku jsem holt muset dokoupit až během kurzu za první vydělané doláče.
Nemusel jsi ale dokládat nějaké finanční krytí při vstupu do Kanady?
Ano, máte pravdu v tom, že jsem musel dokládat finanční krytí. Měl jsem potvrzení z banky, že mám na účtě tolik a tolik. Konkrétně jsem měl téměř 140 000,- Kč, což je skoro 8400 CAD.
Na první pohled to vypadá, že jsem byl boháč, ale z této částky jsem platil úplně všechno ještě, než jsem se vůbec dostal do Kanady. Počítejte se mnou:
- školné + poplatky = cca 90 000 Kč
- zpáteční letenka = cca 21 000 Kč
- zdravotní pojištění na celý rok (guard.me – dobrá pojišťovna přes školu, která uzavírá pojistku i na extrémní sporty. U nás, snad kromě Alpeinverein, nic podobného není)= cca 8 000 – 10 000 Kč (už nevím přesně)
- no, a těch zbývajících 20 000 Kč byla ta moje rezerva 🙂 s tím, že jsem věděl, že první nájem, kde jsem měl domluvené bydlení, mě přijde na 525 CAD (= cca 7300 Kč)
Takže vše, co jsem měl v kapse, bylo nějakých možná 13 000 Kč. Kdyby tohle věděli na imigračním, když jsem tam přiletěl… Hádejte, sám nevím, co by se dělo 🙂
Osobně si myslím, že začít dělat v životě něco nového, je vždy těžké. Jedním dechem ale dodávám, že kdyby to bylo jednoduché, byla by to nuda a nestálo by to za to.
Jak vnímáš finanční stránku studia a života v Kanadě?
90 000 Kč za kurz se zdá dost a je pravda, že mi trvalo skoro celý rok, než jsem ty prachy vydělal. Abych vysvětlil, proč jsem do toho vůbec šel, potřebuju trošku odbočit. Mým cílem je postupem času se přihlásit na zkoušky na horského vůdce s licencí UIAGM, což je nejvyšší odborná kvalifikace v tomto oboru.
Aby se člověk vůbec mohl k přijímacím zkouškám do tohoto kurzu přihlásit, musí předložit seznam vylezených cest na skalách, absolvovaných túr na skialpech ve vysokohorském terénu a další. Má nevýhoda je, že jsem nechodil do žádného horolezeckého oddílu nebo podobně. Jsem samouk, takže nemám zkušenosti, abych se do takových oblastí vydal.
Bez určitého vzdělání a naučených dovedností je to jednoduše holý nerozum se do velkých hor vydat. U nás jsou možnosti absolvovat různé dílčí kurzy – lavinové kurzy, skialpové kurzy apod. Jsou to ale všechno krátkodobé záležitosti v maximálním rozsahu 1 – 2 týdnů. Když jsem si představil, že bych musel platit kurz, vercajk, dopravu do Alp a další, jsem skoro na částce oněch 90 000 Kč.
Moje úvaha je taková, že nejdřív se pod odborným dohledem naučím nezbytné základy (s pomocí WAS), a pak teprve půjdu do hor nebo na lyže na “vlastní pěst”. Tento kurz je v podstatě nutností, ale příjemnou.
Mám cíl a tohle se jeví jako první krok. Takže jsem ani nijak dlouze nepřemýšlel o tom, jestli je to drahé. Ano, 90 talířů je fest. Ale kromě kurzu jsem za ně dostal možnost být legálně rok v Kanadě a makat na sobě. Když se na to dívám z této perspektivy, těch 90 tyčí není až tak moc. To je můj názor na věc. Někdo bude mít jistě odlišný.
Jinak, co se týká finanční stránky života v Kanadě, musím říct, že život tady je snadnější než v Čechách. A zase, mluvím z vlastní zkušenosti. Jiný člověk = jiná zkušenost/názor. Je tady několik podstatných rozdílů oproti ČR či střední Evropě.
Od první chvíle jsem cítil, že si tady lidí obecně a lidské práce váží mnohem více než u nás, a bohužel ne jen u nás. První věc je, že výplatu dostávám co dva týdny. Snažím se dost šetřit, protože potřebuju prašule na další lezecký vercajk apod. Z první výplaty v měsíci zafinancuju nájem a jídlo skoro na celý měsíc. A druhou výplatu (za další dva týdny) v měsíci ušetřím. Systém je nastaven tak, abych v první polovině měsíce zaplatil, co nezbytně potřebuju a druhou půlku měsíce si můžu užívat.
Kdybychom se podívali na finanční náročnost z pohledu přepočtu CAD na koruny, tak jednoznačně řekneme: “Ano, je tu draho.” Kanadský dolar je plus minus 17 korun. Když vám řeknu, že 0,4 litru místního čepovaného pivka stojí okolo 90 Kč, průměrný Čech sem nikdy nepojede. Ale je taky nutno dodat, že já těch 90 Kč neboli 5 CAD vydělám za cca 15 minut práce. Oněch 90 000 Kč na školné jsem u nás vydělával skoro celý rok. Stejnou částku tady jsem schopen ušetřit za 3 – 4 měsíce, přitom můj životní styl není o moc odlišný od toho v Čechách.
A co jedním dechem hned dodávám, že tady pracuju cca 40 hodin týdně a víkendy mám volno. To u nás, bohužel, už dávno není pravda. Z mojí zkušenosti musím říct, že 10 – 12hodinové pracovní dny i víkendy nebyly žádnou výjimkou, abych se uživil a našetřil potřebný obnos. Dodávám, že mám 6 let vysoké školy.
Je to celé o nastavení nejen finančního systému v zemi, hodnoty lidské práce a úctě k člověku. To jsou hodnoty, které u nás aktuálně nenajdeme. Sami se můžeme ptát, kdo je za to zodpovědný a co s tím obyčejný člověk může udělat? No, ale to jsme odbočili příliš.
V Kanadě se žije dobře. Lidé se k sobě navzájem chovají ohleduplně a zajímají se jeden o druhého. Myslím, že jedním z důvodů je, že mají dostatečný obnos na účtu, takže můžou být v klidu. Nejsou pak tolik nervózní, nebo dokonce hrubí na sebe navzájem. Nevím, kolik má ženská na kase na hodinu, ale i ta vás při placení pozdraví, pokecá a vše s úsměvem.
Měl jsi už dříve zkušenosti se studiem v zahraničí? Jak jsi na tom byl s angličtinou? Byla to výzva nebo pohoda? Ulevují Ti třeba profesoři v tomto ohledu? Je pro Tebe výuka v angličtině náročná?
Během výšky jsem byl na dvou zahraničních stážích. Poprvé semestr v Rumunsku a na druhé semestr v Itálii. Itálie byla v roce 2014 a tam jsem mluvil spíše italsky než anglicky, takže jsem z angličtiny dost věcí zapomněl a nebyl jsem rozmluvený. Je to na jazyk dlouhá doba.
K tomu ani nepřispívá to, že jsem introvert, takže toho moc nenakecám. Když něco potřebuju, umím si říct, zeptat se apod., ale na balení holek to zrovna není.
Kapitolou samo o sobě je anglické názvosloví termínů z horolezectví. Vše jsem se učil víceméně za pochodu během kurzu. Na co jsem nebyl vůbec připravený je mluvit s rodilým Kanaďanem. To mám denně v práci a je to makačka. Je to úplně o něčem jiném, než se tady bavit s přistěhovalcem. To si často nerozumíme navzájem. On má silný přízvuk a já lepší výslovnost. To je trochu s nadsázkou, pravda, ale tak nějak to je.
Během kurzu tam jazyková bariéra byla, když jsem něco nechápal, zeptal jsem se. Lektor byl trpělivý. Výhodou taky je, že lezení je více o dovednostech než mluvení. Ohledy jsem žádné nepotřeboval a ani to nikoho nenapadlo, že by mi měli nějak ulevit. Prostě – rozumíš/nerozumíš – a hotovo.
Všem se měří stejně a jestli chceš tady být, snaž se. Je to tvrdé, ale fér. Ale jak říkám, když jsem se zeptal, ochotně mi byla otázka zodpovězena. Horský vůdce potřeboval, aby skupina během kurzu držela pohromadě jako celek, nikdo nebyl nijak “mimo”.
Náročné to bylo a je. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem do zahraničí zase vyjel. Je to jednoduše výzva se o sebe postarat mimo domov.
Bylo pro Tebe obtížné si najít jako student práci? Jak se na Tebe zaměstnavatelé dívají? Je tam vůle přizpůsobit pracovní dobu školní výuce?
První práci jsem sehnal přes spolubydlícího, který pracoval v hotelu jako houseman. Říkal, že pořád někoho hledají. Pojal jsem to tak, že potřebuju do začátku prachy, takže vezmu cokoliv.
Vytiskl jsem si životopis, zašel do hotelu na recepci a lámanou angličtinou se ptal po místu. Blondýnka z druhé strany pultu se na mě koukne: “Ty jsi Čech, že?” Tak jsem poznal prvního krajana. Pak jsem si domluvil schůzku se šéfem housekeepingu. Vyptal se mě na několik věcí a bylo. To vše se událo během prvních 10 dnů, co jsem byl v Kanadě.
Po dvou měsících jsem pocítil, že potřebuju dělat něco kreativnějšího, než stlát postele a uklízet. Malou finanční rezervu jsem si vytvořil, takže jsem si mohl dovolit koukat i po něčem, co mě bude taky bavit.
Napsal jsem asi na 6, možná 8 inzerátů, kde sháněli tesaře apod. A u jedné firmy mě vzali i bez zkušeností a vercajku, který jsem neměl. Takže teď s chlapama stavím baráky. Na firmu i kolegy mám štěstí. Je to makačka a chlapi jsou k sobě navzájem féroví a ochotní pomoct.
Dozvěděl jsem se, že dobrých a spolehlivých tesařů je tady málo. To mě dost překvapilo, pořád se tady něco staví. Když jsem jim tehdy odpověděl na inzerát, ozvali se na druhý den. Bylo to opravdu rychlé. Z toho soudím, že rodilým Kanaďanům se nechce makat rukama, tak to dělají přistěhovalci. Pro mě jen dobře.
Když jsem byl na kurzu, pracoval jsem ještě v hotelu. Vyšli mi naprosto vstříc. Když jsem neměl školu, byl jsem v práci. Týden dopředu jsem si vždy domluvil šichty, rozvrh mi poslali mailem a šel jsem luxovat nebo mýt okna. V té době jsem neměl prakticky volný den. Bylo to náročné hlavně fyzicky, ale vyplatilo se.
Whistler je turistické centrum, lidi se tady pořád někam přesouvají a inzeráty se mění hodně rychle. Zaměstnavatelé jsou na to celkem zvyklí, i když věřím, že je to pro ně náročné. Myslím, že na začátek je nejlepší vzít cokoliv, i když třeba za málo peněz. Jakmile má člověk aspoň nějaký jistý příjem, může hledat práci, která ho bude víc bavit nebo kde dostane vyšší plat.
Stíháš během studia-práce také objevovat krásy Kanady? Kde se Ti zatím líbilo nejvíce? Co bys doporučil rozhodně navštívit ostatním?
Moje studium už předpokládá, že se podívám po okolí, takže ano, místní krajinu jsem poznal celkem rychle. Během kurzu jsme navštívili většinu zdejších lezeckých oblastí. Pohybovali jsme se hlavně v okolí Squamishe.
Okolí Whistleru zase poznávám sám na vlastní pěst – hiking po horských stezkách, běh, lezení… Za necelého půl roku jsem tak mohl nakouknout do asi 50 km oblasti Britské Kolumbie. Přiznám se, že Vancouverem jsem jenom projel. I když je tam, co vidět a kde zajít, až tak moc mě to neláká. Prostě velké město, hory a lesy mám radši. Dosud jsem nesehnal dost peněz, abych si koupil auto. To tady člověk potřebuje, když chce cestovat někam dál, třeba do ikonických Rockies.
Každý den je tady krásně, i když je hnusně a prší. Pokud se člověk vypraví sem, nemine žulový masiv Stawamus Chief u Squamishe. Je to jedna z oblastí, kde ochutnáte lezení světového měřítka. Dá se na něj vylézt i z druhé strany lesem, takže ani nelezec není připraven o nádherné výhledy na Squamish, záliv a po okolních hřebenech.
Pak doporučuju Wedgemount Lake Trail. Je to na celý den a patří k těm náročnějším tady. Ale vyškrábat se údolím do krpálu stojí za to. Dostanete se na místo, kde se ledovce plazí ze zasněžených štítů a končí jezerem Wedgemount. Jste neustále sevřeni okolními štíty, hřebeny a vrcholy. Rozhodně je na co se dívat.
Pak samozřejmě vrcholy lyžařského střediska Whistler a Blackcomb Mountain, odkud lze přehlédnout velkou část pohoří. Z Whistler Mountain pak začíná množství treků po okolí hory s výhledy na jezera.
Tome, moc děkujeme za rozhovor a ochotu sdílení svých zážitků a zkušeností. Jsme si jistí, že to nakopne i řadu našich čtenářů, kteří mají sny související nejen s Kanadou ale také s životem v horách. Přejeme úspěšné ukončení studia a ať se vše daří!
