Proces na imigračním oddělení aneb Co vás čeká na letišti po příletu do Kanady

Jak probíhá proces na imigračním oddělení do Kanady? Přečtěte si zkušenosti Čechů, kteří letěli z Čech do Kanady na Working Holiday víza. Po přistání na území Kanady čeká každého WH cestovatele proces na imigračním oddělení. Co vše mít připravené a na co si dát pozor?

Proces na imigračním oddělení

Samotná cesta do Kanady i proces na imigračním se liší případ od případu, ať už skutečností, odkud letíte, kde přestupujete a kam máte namířeno, tak i nároky (a náladou) samotného úředníka za přepážkou imigračního oddělení.

Proces probíhá různě také v závislosti na druhu víza, které máte. Například držitelé WH víz si musí navíc vyřídit pracovní povolení (Work Permit), což je poslední zastávka před odchodem z letiště.

O tom, zda můžete vstoupit na kanadské území rozhodne kanadský imigrační úředník. Ten může také zkrátit vaši délku pobytu. Z ročního pobytu na WH vízech se tak může stát pouhých pár měsíců. Datum, kdy musíte opustit Kanadu vám bude vepsáno do pasu. Nejdéle v tomto termínu pak musíte Kanadu opustit.

V letadle obdržíte formulář s celní deklarací, který vyplníte a necháte si ho u sebe. Po příletu ho předáte imigračnímu úředníkovi. Každý cestující může být dále podroben kontrole zavazadel a ústnímu pohovoru.

Cílem imigračního procesu je zjistit, zda jste vhodným „kandidátem“ pro cestování, studium či práci v Kanadě. Někteří lidé mají z tohoto procesu strach, avšak ve většině případů proběhne proces snadno. Pokud u sebe máte potřebné dokumenty, které jste vyplnili pravdivě, nemáte se čeho bát.

Proces na imigračním oddělení v době koronaviru Covid-19

Pokud máte platný  POE letter, Job Offer (pracovní nabídku) i plán pro čtrnáctidenní karanténu, můžete se do Kanady vydat i v době koronaviru Covid-19.  Na tyto tři dokumenty dbají všichni imigrační úředníci.

Mějte u sebe také veškeré dokumenty, které uvádíme níže a raději také vytištěné dokumenty, které jste v minulosti nahráli do vaší žádosti o WH víza. V současné situaci a nadměrným zkoumáním dokumentů ze strany úředníků na imigračním oddělení, je lepší mít dokumentů raději více.

Co je nutné mít bezpodmínečně vyřízené a připravené na cestu s sebou:

• Platný cestovní pas s dostatečně dlouhou dobou expirace.
• Cestovní pojištění na dobu pobytu v Kanadě (v Kanadě nebudete pravděpodobně pouze cestovat, proto je dobré zauvažovat o nějakém pojištění na míru – tedy cestovní pojištění „za prací“ (Martin srovnává pracovní pojištění zde). V případě adrenalinových sportů, vysokohorské turistiky, skalního lezení apod. stojí za zvážení případné další připojištění)
• Vytištěný POE letter, na základě kterého obdržíte na kanadském imigračním doslova „vlepené“ vízum do pasu.
• Potvrzení z banky o finančním krytí (2500 CAD) + případné navýšení částky o cenu zpáteční letenky, pokud ji nemáte.
• Připravenou adresu pobytu na první dny ve vaší cílové destinaci v Kanadě.
• Pokud cestujete s přestupem na území USA, je nezbytné vybavit si ESTu (elektronický systém cestovního povolení USA).
• V období koronaviru je nutné předložit také Job Offer a karanténní plán.

Jak je to s povolením eTA v rámci Working holiday víza?

Co se týká obdobného systému elektronického cestovního povolení ESTA, které mají USA, Kanada má obdobný systém jménem eTA. V otázce vybavení eTA, pokud vlastníte Working Holiday vízum, existují po všemožných fórech na internetu a sociálních sítích zcela protichůdné informace a názory.

Skutečností však je, že pokud máte WH vízum (respektive POE letter, na základě kterého pak obdržíte na imigračním platné WH vízum), nemusíte si eTA zařizovat – je totiž součástí vašeho WH víza! Sice se jedná o případnou investici v rámci pár dolarů, ale není to vůbec nutné. Zájemci si mohou přečíst kompletní informace o eTa registraci.

Ověřit si to můžete také na druhé stránce dokumentu POE Letter of Introduction (Correspondence letter), kde by měla být uvedena také platnost vašeho eTA. Pozor! V případě, že jste od přihlašovacího procesu měnili pas, musíte si zažádat o nové eTA povolení, protože je propojeno právě s číslem pasu.

Zkušenost Simči a Davida s imigrační kontrolou v Calgary

Jsme Simona a David Pátkovi, pár lidí, kteří nečekají celý týden na pátek, celý rok na léto a celý život na štěstí. 🙂 Po získání WH víz by se mohlo zdát, že už není v cestě do Kanady žádná překážka. To ale není tak docela pravdou, a proto vám kromě obecně známých věcí, na které nezapomenout, poskytneme i pár osobních postřehů a zjištění, které se pravděpodobně nikde nedozvíte nebo vás třeba ani nenapadnou.

Naše cesta do Kanady – z Prahy do Calgary

Velmi důležitý apel úředníci kladli na prokázání vašeho cestovního nebo pracovního pojištění na dobu pobytu v Kanadě. Byli jsme poslední měsíce tak rozcestovaní, že jsme zapomněli vytisknout Davidovu smlouvu o pojištění, a tak jsme ji museli lovit prostřednictvím značně přetíženého internetového připojení na letišti. Úředníci byli ale naprosto v klidu, počkali a my jsme smlouvu postupně dohledali v e-mailech. Samotný POE letter ani výpis z bankovního účtu vidět nechtěli.

Let do Kanady

Letenku jsme zakoupili přes společnost Condor (odlet z Prahy , přestupy ve Frankfurtu a Seattlu). Počátečním překvapením bylo, že i když jsme měli zakoupenou dražší letenku s větším váhovým limitem (32 + 7 kg), museli jsme na část letu s ČSA na místě doplácet za větší zavazadlo.

Stejně tak nás zarazilo, že jsme museli prokázat při odbavení v ČR dokument ESTA (elektronický systém cestovního povolení USA), avšak o samotná víza a dokumenty, týkající se Kanady, nikdo nejevil zájem. To, že si paní za přepážkou pletla ESTA a eTA je zase jiná kapitola.

Přestup ve Frankfurtu se nesl v duchu velmi důkladných bezpečnostních opatření a mimo jiné jsme zde před vstupem do letadla museli uvést adresu pobytu v Kanadě. Což jsme taky nečekali, takže jsme rychle dohledávali adresu hotelu, zatímco pracovnice letiště netrpělivě klepala prsty o přepážku. Z Frankfurtu do Seattlu jsme již letěli se společností Condor, u níž byly naše letenky zakoupeny. Při přestupu v USA v Seattlu jsme prošli imigračním naprosto bez problémů, byla to poměrně rychlá záležitost a úředníci se na nic speciálního nevyptávali, zajímal je pas a ESTA.

Batohy nám zůstaly v Seattlu… Cože, nevešly se do letadla?

Poslední část našeho letu ze Seattlu do Calgary jsme letěli opět s jinou společností – Alaska Airlines. Let malým vrtulovým letadlem byl zážitkem sám o sobě.

Menším problémem následujících dní byla skutečnost, že Davidova zavazadla vůbec nedorazila – jak nám řekli na baggage service, prý se stává často, že se do jejich malých letadel zhruba třetina bagáže nevejde, a tak nezbývá, než čekat, až batohy dorazí dalším letem. Slíbili, že nám je dopraví na adresu hostelu.

Zkušenost Andy s imigrační kontrolou v době koronaviru

Do Calgary jsem letěla 18. srpna 2020. Letěla jsem se společností KLM s trasou Praha – Amsterdam – Calgary. Po příletu do Calgary jsem prošla celkem šesti kontrolami.

• Elektronická kontrola – První kontrola probíhala skrz elektronické zařízení (přiložila jsem svůj pas, prsty pro kontrolu otisků a nechala se vyfotit). Ze zařízení jsem obdržela lístek s mou fotkou a údaji, který jsem poté přeložila na další, tentokrát osobní, kontrole.
• Ústní kontrola s otázkami – Tam se mě úřednice ptala na čtyři otázky, které zkratkovitě napsala na mnou přinesený lístek a k tomu si udělala poznámky Yes/No. Nechtěla vidět žádné dokumenty, jen se mě ústně ptala  na to, co tu budu dělat, na jak dlouho tu chci být, kde budu trávit karanténu a jestli jsem si s sebou dovezla nějaké jídlo. S lístečkem s jejími poznámkami jsem šla dále.
• Deklarace zavazadla – Došla jsem na další kontrolu, opět ústní, tentokrát jen krátkou, úřednice se mě ptala, jestli mám něco nevšedního v kufru (co je zakázané dovážet do Kanady). Když jsem odpověděla, že ne, poslala na tzv. Second Inspection – už ten samotný název mě vystrašil. Nicméně jsem si opět připravila svoje desky s veškerými dokumenty a čekala ve frontě za dalšími mladými lidmi.
• Oddělení Second Inspection – U stolku, za kterým stál úředník, jsem předložila všechny dokumenty, které jsem s sebou měla. Úředník je vložil do zvláštních desek a zavolal další úřednici, která si tyto desky vzala a šla za svou přepážku, zatímco já jsem celá nervózní čekala na nedaleké lavičce. Viděla jsem, že konzultuje mou složku s někým dalším. Samozřejmě jsem myslela na to nejhorší. V minulosti mi byla dvakrát zamítnuta víza do víza do USA, a tak jsem se bála, že mě vyhostí kvůli tomu. Byla jsem si totiž jistá, že všechny dokumenty mám v pořádku.
• Získání Work Permit – Úřednice mě zavolala a následoval imigrační pohovor. Ptala se mě na pár otázek ohledně mé práce a nástupu do ní a poté jsem obdržela Work Permit (pracovní povolení). Ulevilo se mi, ani nevíte jak. Po dvou hodinách jsem celkem unavená odcházela směrem exit. Tam mě ale čekala další a naštěstí poslední kontrola.
• Informace týkající se karantény – Zatímco jsem stála ve frontě, musela jsem skrz aplikaci vyplnit formulář týkající se povinné karantény (kde budu, jak dlouho, kontakt na majitele i na mě, adresu). Na konci fronty byla další z úřednic, která se mě ptala na vše, co jsem vyplnila v on-line formuláři, řekla mi, jaké jsou příznaky koronaviru a co mám v případě nákazy dělat.

Moje imigrační kontrola v Kanadě tedy neproběhla tak klidně jako ta Simči a Davida. Ale zvládla jsem to! Po celém dni na cestách a několika kontrolách jsem byla konečně volná. Teda skoro. Teď hurá na čtrnáctidenní karanténu v Calgary, kterou trávím u rodiny, kde budu pracovat jako au-pair.