VanLife neboli život v dodávce je sen spousty cestovatelů. Klára vyrazila do Kanady na Working holiday a život v autě (přesněji v camper trucku) si s přítelem vyzkoušeli více než 4 měsíce v kuse, dlouhodobě v Canmore i na cestách. Jaké má takový životní styl výhody a nevýhody? Jaká byla jejich cesta za WH vízy a jak je to s hledáním práce a ubytování v Rockies? Spoustu skvělých informací a k tomu hromada nádherných fotek v rozhovoru!
Ahoj Kláro, děkujeme za možnost sdílení vašich cestovatelských zkušeností. Do Kanady jste se vydali v listopadu 2018 s přítelem na Working holiday – tedy pár měsíců vám ještě zbývá. Jaké máte zatím dojmy? Berete Kanadu jako doma?
Já si teď tedy dovolím mluvit raději jen sama za sebe 🙂 Kanada je nádherná země, spousta věcí funguje lépe než doma v Česku (miluju široké a rovné silnice, levný benzín, usměvavé lidi a divočinu všude okolo!). A rozhodně nelituju, že jsem tady, ale doma je jen jedno. A rohlík s máslem si tu prostě nenamažu.
Cestovatelských zkušeností už máte kupu – a tedy i vízových, překvapilo vás něco při vízovém procesu v případě Kanady? Jak rychle jste byli oba vybráni z poolu?
My měli opravdovou kliku. Mě vybrali v prvním kole, přítele v tom následujícím. Vyřízení všech potřebných dokumentů nebylo nic, co by člověka odradilo, i když vyřizovat překlad trestního rejstříku těsně před Vánoci se může za expres dodání trošku prodražit. Nicméně je nutné říct, že my ještě nemuseli jet dávat otisky do Vídně – a jsem za to ráda, to je krapet opruz a upřímně nevím, proč to Kanada vůbec zavedla 🙂
Většina párů má strach z toho, že vyberou pouze jednoho z nich – a co dál, že jo? Pamatujete si trochu vaše pocity? Měli jste nějaký záložní plán?
Vybrali nás tak záhy po sobě, že jsem se nestihli ani vystresovat! Každopádně common law víza jsou vždycky možností. A jak jsem zjistila až v Kanadě, využívá toho opravdu hodně lidí. Takže všem párům, co se bojí, ale už jsou spolu nějakou dobu, bych poradila, ať to nevzdávají, s největší pravděpodobností budou moci pracovat legálně nakonec oba.
Kde jste se v Kanadě ze začátku usídlili a jak rychle jste si našli práci – jakou?
První týden jsme se ubytovali v Calgary, protože platit si postel v Rockies je… hezky řečeno, bolestivé.
Ale věděli jsme, že chceme být v horách, takže jsme si jezdili hledat práci do Canmore a Banffu. Tady jsme přišli na jednu nevýhodu, když přijedete jako pár. Pokud nemáte ze začátku ubytování (a že ho v Canmore a Banffu není zrovna přehršel), musíte si hledat práci, která nabízí i staff accomodation. Pokud chcete bydlet spolu, musíte i pracovat spolu.
A vlastně ani to občas nestačí, v jednom luxusnějším hotelu nám oznámili, že podle jejich regulí bych musela bydlet v jiném pokoji, než přítel – no, na internát jsme už opravdu dost staří. Najít na začátku listopadu, tedy v poněkud mrtvé mezisezóně, práci pro dva s ubytováním, nebylo až tak jednoduché. Ale trvalo nám to přesně týden.
Sice jsme skončili “jen” jako housekeepeři, ale za to se skvělým a levným ubytováním od zaměstnavatele a dokonce obědy zdarma. Určitě není na škodu na začátku vzít zavděk cokoliv, mít kde bydlet a z čeho zaplatit počáteční náklady se vždy hodí. Pak už člověk pozná lidi a ti lidi znají lidi,..
Jak vnímáte Kanadu po finanční stránce – životní náklady a výdělky – jste schopni v pohodě ušetřit na další cestování?
Stěžovat si určitě nemůžeme. Vím, že ne všichni mají takové štěstí – v zimě je tu běžné dávat lidem s plným úvazkem nakonec třeba jen 20 – 30 hodin týdně a tvářit se, jako by se nechumelilo. Pokud neseženete zrovna levné ubytování nebo se odmítáte dělit o kuchyň a koupelnu, na větší šetření to opravdu není.
My dostali naštěstí i přes zimu vždy alespoň 37 hodin týdně (často i o dost víc) a ubytování jsme měli na místní poměry opravdu levné.
Od května zase bydlíme v camperu, takže náklady na ubytování jsou aktuálně už 4. měsíc nulové a to se taky hodí 🙂
Nicméně pokud chcete a dokážete skousnout horší práci, můžete mít dvě práce i v zimě. V létě je to jen o tom, kolik času v práci sami trávit chcete – berou všude 🙂 Mluvím tedy o super turistických Rockies a pracích ve službách. Občas si ještě odskočím někoho fotit, ale osobně jsem ráda, že mám dva volné dny týdně, léto uteče hrozně rychle a nestojí mi to za pár dolarů navíc.
Nyní žijete již pár měsíců v campervanu, což je v aktuální instagramové době vlastně dost cool a rozhodně osvobozující. Ale protože nic není jen růžové, určitě to má i nějaké své stinné stránky – vnímáte tam nějaké? Komu byste život v campervanu doporučili nebo naopak?
Máme truck camper, což je pick-up s “bydlíkem” na korbě, ne klasická dodávka. Na tuhle otázku bych asi každý druhý den odpověděla trochu jinak, nejspíš hlavně podle toho, jaké je venku počasí a jestli mám na podlaze našlapané bláto :).
Určitě ubylo pohodlí. Nemáme vlastní záchod a sprchu, dokonce nemůžeme ani nabíjet elektroniku. Takže dost času trávíme v rekreačním centru (bazén, sprchy, kavárna a zásuvky – víc k životu nepotřebujeme).
Další mínus je malinká kuchyň bez trouby, takže se už pár měsíců těším, až si upeču v troubě brambory nebo vytvořím nějaké složitější jídlo. I když je skvělé, že je nám úplně jedno, jaké je počasí a v suchu a teple si uvaříme, narozdíl od spousty “sousedů” bydlících v Dodge Caravan. No a v květnu občas ještě mrzlo a i když topení funguje, i tak na ta rána nevzpomínám ráda.
Nicméně je to daleko těžší, když zrovna stojíme a pracujeme. Na cestách mi všechny tyhle malichernosti zmizí a mám jen obrovskou radost, že si vezeme s sebou na korbě v podstatě celý náš dům a každý den se mi mění výhled z okna. Ten rozdíl proti spaní ve stanu nebo kufru kombíku, zvlášť když nepřeje počasí, je opravdu ohromný.
Doporučení asi není třeba, myslím, že každý dokáže odhadnout, jestli by pro něj tenhle styl života fungoval nebo by to bylo jen trápení.
Byl život v camperu váš záměr, když jste se do Kanady vydávali? Nebo kdy a jak přišla první myšlenka?
Nevěděli jsme, že v něm nakonec strávíme 4 měsíce v kuse (od září už frčíme do ubytování!), ale camper jsme chtěli. Strávili jsme už pár dovolených v kufru Octavie a věděli jsme, že na delší cestování budem potřebovat něco většího a pohodlnějšího, zvlášť když je to v Kanadě finančně daleko dostupnější než u nás.
V koupi truck camperu nás Inspirovali hlavně Péťové (mrkněte na jejich youtube!). No a jelikož moje kamarádka chvíli taky žila v dodávce v Canmore, věděli jsme, že je to možné i dlouhodoběji.
Internetem momentálně frčí i vlastní výroba obytňáku – jak jste to měli vy? Výroba nebo koupě?
Koupě, i když spoustu věcí v camperu jsme předělávali – kamarádka nám ušila potahy, já s vypětím všech sil ušila na stroji záclonky na 6 oken různých rozměrů (příště si koupím dodávku s jedním oknem!), vymalovali jsme, navrtali nové garnyže, úchytky na skříňky, věšáky,… Jednak nejsme profíci a za druhé jsme tu ani neměli zázemí, kde bychom přestavbu mohli tvořit.
Ne každý z nás je technický typ a ví, na co se při výběru auta dívat. Na co byste doporučili se zaměřit? Máte nějaké tipy, kde koukat/vybírat při nákupu camperu?
Při výběru auta asi doporučím vzít s sebou někoho, kdo tomu rozumí nebo rovnou domluvit před koupí inspekci 🙂 My měli docela štěstí, auto jede až na drobnosti velmi spolehlivě, ale příběhů o opravách v řádech stovek dolarů po měsíci od koupi auta jsem slyšela už dost.
Při výběru camperu určitě zjistit, jestli fungují věci, které si sami snadno neopravíte – takže topení, vařič, lednice. A podívat se určitě po stopách možného protékání střechy, každou chvíli vidím někoho paběrkovat se silikonem na střeše a plíseň uvnitř člověk opravdu nechce.
Pro nás bylo důležité i to se v camperu bez hrbení postavit a bez problémů natáhnout nohy v posteli – ale pro někoho, kdo chce cestovat jen pár týdnů, je tohle možná zbytečný luxus.
Už se vám váš kempřík někdy porouchal? Řešíte pak opravy vlastními silami – občas možná i musíte? Nebo není problém najít dobrého mechanika, který pomůže a opraví?
Kempřík sám o sobě žádné poruchy neutrpěl, ale Ford ano. Docela dramatická byla naprostá blbost – píchli jsme pneumatiku. Na těchto autech je zvyk dávat rezervu pod auto, jenže nám po letech dokonale zarezla, takže jsme neměli šanci ji sundat.
Okořeněno tím, že jsme byli uprostřed Yukonu, bez signálu, s medvědy v patách (na předchozích 50 kilometrech jsme jich opravdu potkali víc než 10) a co hůř, s hejny komárů okolo, to mohla být docela prekérka.
Nakonec jsme stopli Američany v nějaké ultra sportovní Audi. Jeden z nich byl mechanik se sadou na opravu pneu – takže takhle se shání dobří mechanici, stopnete si je 🙂
A druhou závadu jsme si způsobili sami natankováním asi ne uplně košér paliva, to se pak začaly ve vyšších otáčkách ozývat podivné zvuky. Než jsme přijeli do servisu (kde to vonělo aromatičtěji než v průměrné pěstírně), museli jsme znovu natankovat. Mechanik sedl do auta, jel s námi na projížďku a zjistili jsme, že už vlastně nic neslyšíme… Problém byl tedy vyřešen.
Jinak česká komunita si vždycky doporučí osvědčené a ne příliš drahé mechaniky, to je na Kanadě vlastně moc fajn, Češi drží pospolu.
Jak vybíráte lokaci, kde budete bydlet? Neměli jste v Kanadě někdy problém s policií nebo místními právě kvůli tomu, že žijete “na parkovišti”?
Při roadtripu jsme používali hlavně aplikaci iOverlander. A nebo vlastní rozum :). Mimo národní a provinční parky je volné kempování poměrně snadné, pokud vám to zrovna nezakáže značka. V Britské Kolumbii dokonce existují jednoduché kempy zadarmo, tam se mi zdálo hledání krásných míst nejsnadnější, stačí mrknout na freecampsites.net.
No a naše žití v Canmore na parkovišti je tak nějak tolerováno, i když částečně omezeno hodinami, kdy člověk musí z parkoviště vyjet. Aktuálně bych napočítala možná 50 – 60 aut, dodávek a truck camperů, co tu stojí dlouhodobě.
V Canmore je problém s bydlením, je drahé a je ho nedostatek, ale město takový počet free camperů vidí jako problém a je těžké odhadovat, jestli v tomto tolerantním režimu budou pokračovat i příští rok.
Osobně vidím problém jen když přijedou lidi, co tudy projíždí a užívají si dovolenou, takže sedí dlouho venku a baví se. My, jakožto tvrdě pracující lid, většinou po setmění zalezeme, pustíme si seriál co dovolí baterie notebooku a za chvíli usínáme.
Jak řešíte takovou tu každodenní hygienu? Máte zabudované nějaké vylepšováky na sprchu/vodu či toaletu?
Při cestách jsme využívali buď sprchy v kempech (2 – 5 dolarů za sprchu), párkrát solární sprchu (ekvivalent polévání se kýblem s ohřátou vodou) a teď nedávno jsme si střihli první koupání v řece, jenže dostatečně teplých dnů na tento způsob hygieny není mnoho.
Nicméně musím říct, že za 6 týdnů na cestách bylo sehnání teplé sprchy opravdu snadné, pokud člověku není líto obětovat nějaký ten dolar. Odhaduju, že jsme sprchu měli řekněme možná i 4 – 5x do týdne, což považuju za vrchol kempovací hygieny.
Například v Norsku je to daleko složitější, pokud v kempu nepřespáváte, většinou vám sprchu vůbec nepovolí, i když je zpoplatněna. (Pokud na recepci nesedí zrovna hodní Češi. Tímto zdravím všechny backpackery, kterým jsem za mé 2 pracovní léta v Norsku v kempu umožnila, za zády zaměstnavatele, dát si sprchu.)
V Canmore máme řešení snadné: pernamentka do fitka / bazénu. A záchod podle otevírací doby okolních podniků 🙂
Jaká byla pro vás srdcová lokalita, kde jste s vaším camperem přebývali? A možná by mě i zajímalo – jestli jste se třeba někde báli a těšili se až ráno odjedete?
No těch je… Skvělé bylo kempování u Wapta falls, naprosto miluju městečko Haines na Aljašce, kde bych, kdyby to čas dovolil, kempovala klidně týden v kuse a na táborák s výhledem na hranicích Kanady a USA směrem na Dawson city taky budu dlouho vzpomínat.
Asi jen jednou jsem se opravdu těšila na ráno, a to v Oregonu v jednom z free campů, kde si skupina podroušených Američanů do noci pouštěla nahlas hudbu a aby toho nebylo málo, kolem 3. ranní si řekli, že si nachystají dřevo na táborák – motorovou pilou. Pospíchali jsme ráno na hot springs, takže jsme je v 6 ráno při našem odjezdu na oplátku probrali našim klaxonem.
Jinak nám ještě párkrát spaní znepříjemnili komáři.
Co považujete za vaše top kanadské zážitky? Co všechno byste chtěli ještě v Kanadě stihnout?
Možná jsou to vlastně docela obyčejné věci. Táboráky, pivo s výhledem na řeku a hory, takový ten obecný pocit volnosti a štěstí. Nedali jsme zatím žádný z těch “must do” výšlapů, čekáme na podzim, kdy opadne turistické šílenství.
Pojedeme určitě ještě jednou do Jasperu, v říjnu chci vidět Moraine lake (aktuálně se parkoviště kolem 6. ranní uzavírá kvůli přeplněnosti) a taky chceme jet směr na Kelownu, mrknout na lososy v řekách,… Máme co dělat!
Jaké jsou vaše další plány, až opustíte v Kanadu? Je tam zase nějaký další život v camperu?
Ještě si střihneme Nový Zéland (a možná Austrálii), kde si určitě van life zopakujeme. Sama jsem na to hodně zvědavá.
O Kanadě jsem předem věděla skoro všechno – kam chci jet, kde chci bydlet, jak co finančně vychází… Zéland byl vyloženě z hecu, abychom neměli pocit, že jsme to nezkusili.
Kvóta na zélandská víza se otevírala 20 minut po tom, co jsme přijeli na byt z letiště po dovolené na Havaji. Můj starý notebook se probírá k životu zhruba 10 minut, než je schopen fungovat… Takže asi tak vysoké šance jsme měli – a nakonec to dopadlo. Každopádně o Zélandu stále vím pramálo, i když možná je fajn se nechat překvapit.
A doma v Evropě určitě taky někdy bude dodávka, kdo si jednou zvykne, těžko se pak loučí 🙂
Moc děkujeme za sdílení a přejeme spoustu dalších skvělých zážitků nejen van-lifových! 🙂
Další dobrodružství Kláry a nádherné fotky můžete sledovat na jejím instagramu a nebo webových stránkách.
