Markéta s Matějem jsou dalším párem, který se rozhodl podělit o svou úspěšnou cestu za získáním common-law partnerských víz v Kanadě. Příběh začal opět tak, že jeden z páru získal Working holiday a tomu druhému se bohužel nepoštěstilo. A protože už nebyl čas ztrácet čas, našli si svou cestu, jak být v Kanadě spolu. Co vše je potřeba k doložení pro Common-law partner? Jak probíhal pohovor na imigračním oddělení při osobní žádosti a kolik to stálo? Přečtěte si další rozhovor nadupaný užitečnými informacemi – tentokrát především pro páry.
Ahoj Markét, hrozně moc děkujeme za ochotu sdílet informace týkající se vašeho kanadského příběhu a žádosti o víza s ostatními! Pojďme skočit rovnou k tématu, které řadu páru zajímá asi nejvíce – jaký je váš partnerský příběh? Jestli se nepletu, tak přítel získal WH víza a Tobě nepřišla pozvánka ani během té další sezony – jak to všechno probíhalo? Bylo to obdobné jako u Lucky s Kryštofem a čekali jste do poslední chvíle, jestli i Tobě dojde pozvánka?
Ahoj, jasný jsme rádi, že můžeme pomoct, sami víme kolik stresu nás to stálo. Do poolu na Working holiday víza jsme se hlásili v říjnu 2017. Přítel (Matěj) dostal pozvánku v prosinci 2017 s tím, že počkáme do nejzazšího možného termínu jeho odletu, kdyby mě náhodou pozvánka přišla. Bohužel se tak nestalo a Matěj odletěl v prosinci 2018 na WH víza do Calgary.
Já jsem v ČR končila práci cca o měsíc později a pak jsem do Kanady odletěla na turistu s povolením eTA. V této době se začala rozesílat nová kola pozvánek na WH 2019/2020. Netrvalo to dlouho a pozvánka dorazila i mě.
Uvažovali jsme, jestli čekat další měsíc nebo dva než vyřídíme všechny náležitosti (dokumenty, platby, binometrické údaje) nebo zkusíme štěstí a vydáme se na hranice požádat o common law pracovní vízum. Nakonec zvítězila druhá možnost a po 14 dnech v Kanadě jsme se vydali na hranice s USA.
Řada párů se nás v rámci žádost o WH ptá, zda mají do formuláře Family information form IMM5707 vyplnit svého přítele či přítelkyni do kolonky common-law partner. My nejsme schopni tvrdit že tak nebo tak je to správně, ale myslíme, že pokud páry splňují ty podmínky pro Common-law, tak je to v naprostém pořádku. Vyplnil Tebe přítel do tohoto formuláře? Myslíš, že to má vliv na následné získání Common-law, pokud získá pracovní povolení pouze jeden z páru? Nebo případně to považujete spíše za nevýhodu?
Když jsme v roce 2017 vyplňovali family form, vůbec nás nenapadlo že můžeme letět jako pár, čili jsme tuhle část přeskočili a nic neuváděli. Když jsem se hlásila na WH 2018, záměrně jsem tuto informaci neudávala (nikde jsme nenašli informace jestli to opravdu něčemu pomůže). Jak jsem psala, letěla jsem na eTU a nebyla si jistá, jestli z toho na letišti nevyvodí spíše další otázky a tím by mohl vzniknout zbytečný problém.
Mimochodem když jsem dorazila na imigrační do Calgary, na “pohovoru” s úřednicí jsem ukázala pouze zvací dopis od “známých” (Češi, které jsme oslovili na FB) z Kanady, nic víc je nezajímalo.
Do Kanady jsi nakonec odletěla sama (asi později než Tvůj přítel) jako turista pouze s povolením eTA. Předpokládám, že jste měli v plánu to, že budete zkoušet žádat o Common-law partnerská víza. Připravovali jste se na to nějak předem?
První informace přisly z vaší stránky JakDoKanady.cz, pak konkrétně od lidí, kteří si tím už prošli. Věděli jsme, že existují dvě možnosti, buď můžeme požádat online, kde je doba čekání až 3 měsíce nebo můžeme jet s dokumenty na hranice a pracovní povolení získat víceméně okamžitě.
Co se týče přípravy; z České republiky jsme si akorát přivezli všechny dokumenty (smlouvy na byt, účty, fotky – podrobněji otázka níže.) a od známých jsme zjistili na jaké hranice máme jet, protože né všude si s tím vědí rady.
Toto je i důvod, proč bych nevyplňovala common law do family form – když bude cestovat pár, musí tedy už na letišti ukázat všechny potřebné dokumenty a jak jsme se postupně dozvídali, né všude mohou mít s povolením common law zkušenosti a potencionálně by mohli druhého, který vízum nemá, poslat zpět. Ale to nevíme jistě.
Psala jsi nám, že Tě ten imigrační proces trochu znervozňoval – bylo to více kvůli angličtině nebo tam byly i jiné důvody?
Já jsem klasický “stresař” a “plánovač”, což znamená, že už jen opustit staré návyky, přátele, rodinu a obecně život, který jsem vedla, pro mě bylo hodně náročný. A představa, že sama cestuju 30 hodin přes celý svět mě nijak neutěšovala.
S angličtinou jsem měla ten problém, že jsem bohužel vždy schytala špatné vyučující. Na maturitu jsem se učila sledováním filmů a seriálu a jelikož jsem na výšce studovala spíše techničtější obor, angličtina šla bokem.
Bála jsem se všeho, jaké to bude, až se mě někdo na něco zeptá, co asi budu dělat když…
Abych to zakončila nějak pozitivně, po příletu do Kanady jsem nerozuměla všemu, ale jestliže nasloucháte, pomalu začnete všechny věci chápat a tím si budujete sebedůvěru začít pomalu mluvit. Je to dlouhý proces, ale stojí za to.
Pamatujete si, jaké podmínky jste museli splňovat, abyste byli uznáni za common-law? Kde jste vyhledávali informace ohledně tohoto typu víz?
Podmínky jsou vypsány na stránkách kanadské vlády. To co opravdu chtěli vidět byl důkaz, že spolu žijeme minimálně po dobu 1 roku ve společné domácnosti. My jsme dokládali smlouvy na byt (pozor aby vaše jména byla na jednom papíru), bankovní účet (který jsme měli společný půl roku, takže je prakticky nezajímal), smlouvu o placení energií, společné fotky a letenky na dovolenou. Každý papír, který dosvědčuje tomu, že jste spolu žili, je zajímá a je důležitý.
My jsme si přivezli všechny dokumenty z ČR, pak jsme šli na registry, kde jsme zaplatili cca 20 CAD za potvrzující papír o common law, který v podstatě na hranicích ani vidět nechtěli a vyrazili.
Menší rada pro budoucí páry; aby všechny dokumenty vezl s sebou ten, který má WH. Jestliže to poveze někdo na ETa a budou ho prohledávat, mohou být zvědaví, k čemu vám to je – je to riziko navíc. V případě, že by uvedl ve family formu, že je v common-law, tak by to mělo být v pohodě, ale to nevíme.
Potkali jsme se s párem, který spoustu účtů falšoval, konkrétně přidávali jméno toho druhého partnera na účty, aby měli co nejvíce papírů, ale touto cestou jsme my nešli. Mimochodem úředník, který s námi na hranicích řešil víza, se zmiňoval, že spousta lidí to zkouší falšovat, takže s tím mají špatné zkušenosti – jak to poznají, to už nevíme, ale lhát kanadskému úředníkovi, se může hodně vymstít. Mohou vás deportovat se zákazem vstupu na jejich území.
V poslední řadě, musíte dokázat, že člověk s WH má práci na odborné úrovni (skilled Job) – tedy mít s sebou smlouvu, výplatní pásky, diplom, kurzy/certifikáty, kterými jste prošli a souvisejí s vaší pracovní pozicí v Kanadě. Případně prohlášení od zaměstnavatele, že skilled Job máte – takto to dělá spousta párů. Konkretní skilled job se dá dohledat na stránkach pod označením NOC – 4místný kód (měli by jste zapadat do kategorie myslím A,B nebo 0)
V rámci common-law partnerství je možnost zažádat pro druhého partnera o otevřené pracovní povolení, což jste také udělali. Jak bys popsala proces žádosti o pracovní povolení pro sebe? Jaké všechny podklady jste pro doložení partnerského vztahu potřebovali? Zaskočilo vás tam něco? Jak dlouho vlastně celý ten proces trval?
Jak jsem psala výše, chtěli jsme moje povolení vyřídit co nejdříve a proto jsme zvolili možnost jet na hranice. Konkrétně jsme zvolili hraniční přechod Roosville – BC. Ten nám doporučili známí, protože tam skutečně vědí, co mají dělat s lidmi, kteří žádají o Common-law. Z Calgary to je na celodenní výlet.
Museli jsme na americké hranice (Kanadská a Americká ambasáda jsou od sebe pár metrů), aby nás odmítli, a pak se dostat zpět na Kanadskou hranici. Z počátku byl úředník, který s námi common law řešil dost odtažitý a přísný, ale jakmile zjistil, že nemáme co skrývat a všechny dokumenty jsou v pořádku, začal jeho obličej nabírat na úsměvech a ke konci padaly i vtípky.
My konkrétně jsme s sebou měli smlouvy o společném bydlení za 3 roky, společný bankovní účet nám neprošel (od jeho založení uběhlo jen půl roku), vyúčtování za energie, letenky z výletů, fotky. Pracovní smlouvu, výplatnice, Diplom (musí souviset s vaší pracovní pozicí, jinak asi nemá moc význam). Samozřejmně nezapomenout pasy.
Kromě samotného papírování a drobných dotazů k našim dokumentům byl úředník hodně zvědavý, co se týče vzdělání Matěje. Jaká je jeho pozice, proč si ho vybrali, proč má vystudované dřevostavby a v práci rýsuje ocelové stavby, jaké byli jeho pracovní zkušenosti z Čech a dokonce se ptal, v jakém programu na PC rýsuje.
Dále je zajímalo, proč jsme si vybrali zrovna jejich hraniční přechod (pro nás by byly i bližší možnosti, ale bylo to z hlediska doporučení), kdo nás doporučil, jestli nemáme nějakého pravníka, který by nám s tím pomáhal a pod.
Celý pohovor trval něco málo přes hodinu. Po vyřízení všech dokumentů jsem musela odevzdat své biometrické údaje – vzali mi otisky prstů a udělali fotku. Čekali jsme asi 2 hodiny, než otisky proletěly systémem (doba se liší, mezi 5 min – 4 h). Celé nás to stálo 340 CAD (cena pouze za mě, přítel nic neplatil), vrátili nám pasy a bylo hotovo.
Nezapomeňte, že musíte přes hranice, takže vám mohou zabavit jídlo, o zbraních netřeba mluvit (nože jsou v pohodě, jen to nahlásit).
Jestli se nepletu, tak jste si s přítelem oba našli práci v oboru – ty jako ošetřovatelka na farmě a přítel jako projektant, jak dlouho a jakým způsobem jste zaměstnání hledali? Museli jste třeba dokládat vzdělání nebo praxi?
Matěj psal e-maily na inzeráty už 2 měsíce před odletem – bez výsledku. Práce na stavbě se dá sehnat pro chlapy víceméně kdekoliv, stačí zajít za vedoucím na stavbě a optat se. Pak už jen záleží, jak jste houževnatí, co se týče zimních teplot.
Přítel ale mířil o něco výše a snažil se najít něco v jeho oboru. Šťastný telefonát přišel už po týdnu hledání v Calgary. Odpověděl na inzerát, který byl vyvěšený na www.kijiji.com (doporučuji při hledání práce popř. vybavení do bytu apod.).
Konkrétně tento inzerát byl uvedený pro “kvalifikované pracovníky s dlouholetou praxí”, což splňoval tak na 50 %. Nicméně to zkusil a za pár hodin mu volali, aby dojel na pohovor.
Já jsem to měla trochu složitější, protože Matěj získal práci v High River, což je asi 45 km od Calgary, takže jsem se musela držet okolí tohoto menšího městečka. Jsem vystudovaná lesní inženýrka, ale chtěla jsem zkusit práci na ranči a farmě (i z důvodu, že v okolí lesy moc nejsou).
Psala jsem na inzeráty na kijiji a bylo mě doporučeno vzít životopisy a objíždět. Ze začátku to bylo dost divný, protože v ČR nejsme na tento způsob “Chcete mě?” zvyklí. Měli jsme tu smůlu, že jsme se do Kanady vypravili v zimě a konkrétně práce na ranči/farmě začínají zejména na jaře. I bez kvalifikace se mi ozvali z farmy, kde bych ale jen seděla v krmícím autě (řidičák nemám, ani ho nevyžadovali) a celý den viděla vše kolem sebe jen skrze sklo náklaďáku.
Poté jsem vyvěsila inzerát na FB stránku “Canadian cowboy and ranch jobs”, že hledám práci, přidala pár fotek, trochu vtipný komentář o sobě a ozval se pán z ranče asi 15 km odtud. A tak jsem nastoupila víceméně jako “barn hand”, kdy se starám o koně, krávy plus všechny práce kolem, které jsou potřeba.
Z toho vyplývá, že opravdu zkoušejte a pište kamkoliv, kde by vás práce mohla bavit a zajímat. Moje zkušenosti zatím nejsou velké, ale pokud opravdu něco chcete a jste pracovití, jsou ochotní vám cokoliv vysvětlit.
Kde jste se vlastně nakonec usídlili? Jak se vám zatím kanadský život líbí a co plánujete do budoucna?
Nakonec jsme v basementu v High River. Všechny začátky jsou složitější, ale to poznávání a objevování nových zvyků, krajiny, kultur a národů vás obohatí na celý život. Zatím moc neplánujeme, vzhledem k tomu, že jsme si oba našli zaměstnání, které je víceméně od pondělí do pátku, chceme rozhodně cestovat. V létě se chystáme na trip na Aljašku.
Určitě už jste stihli i nějaký ten výlet, máte nějaké tipy, co vás zatím nejvíce oslovilo a doporučili byste to k návštěvě i ostatním?
Vzhledem k tomu, že jsme stěhovali z Calgary do High River, řešila jsem víza a hledala práci, jsme toho zatím moc nestihli. Čekáme až se trochu oteplí, abychom mohli vyrazit na nějaký delší výlet.
S majitelkou domu ve kterém jsme bydleli v Calgary, jsme vyrazili do Calgary tower na divadelní představení, kam nás pozvala. Nicméně byli jsme se podívat v Banffu, Lake Louise a hlavně tady v okolí. Co určitě doporučuji je sehnat si co nejdříve auto, protože jinak se jen těžko někam dostává.
Ještě bych na závěr chtěla dodat, abyste se nebáli. Kanaďani nám hodně připomínají Nory. Jsou vstřícní, přátelští a když je necháte, rádi vám se vším pomohou. Jak ráda říkám, nejhorší smrt je z vyděšení 🙂
Markét a Matěji, moc děkujeme za užitečné tipy a přejeme samé skvělé cestovatelské zážitky!
