Tomáš je cestovatel, fotograf na volné noze a také profesionální raftový průvodce, který si rozhodně zažil své i v Kanadě, kde byl na WH vízech. Co se mu na Kanadě nejvíce líbilo? Jaký byl život ve Whistleru a kde pracoval? Co všechno v Kanadě zažil? Kam směřovaly jeho kroky po ukončení pobytu v Kanadě a proč se rozhodl z Patagonie do Evropy připlout lodí? To vše najdeš v inspirativním rozhovoru!
Ahoj Tomáši, podíval jsi se už snad na všechny kontinenty, cestuješ spíše v roli kajakáře a raftového průvodce nebo fotografa a cestovatele?
Ahoj, kdysi moje cestování začalo právě díky ježdění na kajaku, postupně se k tomu připojilo raftování, díky kterému jsem mohl cestovat víc a víc a ještě si tím něco vydělat. Ale focení s tím vším jde celkem ruku v ruce. Z kajaku člověk vidí spoustu krásných míst, která jsou jinak absolutně nedostupná, takže by byla škoda je nezvěčnit. Je to perfektní kombinace, která se krásně doplňuje.
Jo a na Antarktidě jsem ještě nebyl, tam to s těmi řekami na raftování je horší, prej jim tam dost mrzne. 😉 A navíc teda nesnáším studenou vodu.
Do Kanady jsi vyrazil díky Working holiday vízům za prací už pár let zpátky (jestli se nepletu). Kde jsi pracoval a kolik času jsi v Kanadě strávil? Živil jsi se i v Kanadě focením?
Odlétali jsme s mou přítelkyní a dnes již ženou Pájou na podzim 2015 a letěli jsme do Vancouveru. Ale tam jsme měli v plánu zůstat co nejkratší dobu, vyřídit oficiality jako bankovní účet a podobné, pořídit auto, udělat si v něm improvizované bydlení a odjet do Whistleru nebo kam nás vítr zavane. Plán byl, že až se nám bude někde líbit a podaří se nám tam najít práci, tak si najdem i bydlení. Nakonec jsme zůstali rok ve Whistleru.
Práci v oboru foto a video jsem se snažil najít na zimu, v létě jsem měl domluvené raftování. Ale byla to moc krátká doba, aby se člověk stihl jako freelancer chytnout na novém trhu. Měl jsem nabídku focení lidí na sjezdovkách. Ale do toho jsem nešel, protože šlo kromě focení také o přímý prodej lidem. Bylo mi proti srsti přemlouvat lidi na sjezdovce, ať se nechají vyfotit (portrét, nic akčního – a já na ty portréty obecně moc nejsem). Navíc ani provize z toho nebyla nějaká extra motivující. Ale pro studenta, který chce strávit zimu na svahu a neplatit permici + si něco přivydělat, to určitě je super varianta.
Nakonec jsem šel tedy makat na stavbu. Měl jsem docela hezké peníze a většina práce byla uvnitř, takže i když bylo venku hnusně, nebyl to žádný problém. A focení jsem si vynahradil jinak – na celý náš kanadský pobyt jsem si dal výzvu, že každý den vyfotím jednu fotku, za kterou se nebudu stydět – takzvaný projekt 365. A vždy jednou týdně jsem je odesílal mailingem lidem, kteří se k odběru přihlásili. Původní plán byl posílat to rodině a příbuzným, aby viděli jak se máme. Ale trošku to povyrostlo a nakonec to sledovalo kromě rodiny asi 900 lidí.
Prvních pár měsíců je to hračka a parádně to funguje i jako motivace jít fotit a koukat kolem sebe, hledat zajímavé akce, nebo prostě jen tak chodit ven a hledat dobré záběry. Ale v zimě, kdy přes den člověk je v práci, leje nebo sněží a před i po práci už je tma, tak to člověka pořádně vycvičí a potrénuje. Ale dal jsem to a díky téhle 365 taškařici jsem přišel na díru na trhu a myšlenku fotografického startupu. Ale o tom zatím víc nepovím :).
Když nám víza skončila, tak jsme odjeli navštívit Páji kámošku v Americe a pak jsme se ještě na měsíc vrátili do Kanady cestovat. Z té jsme odletěli na 3 týdny na Kubu a z Kuby na půl roku do Patagonie.
Určitě jsi také kus Kanady procestoval, kde se Ti líbilo nejvíce? Máš nějaké tajné fotolokace, které Tě naprosto ohromily?
Hrozně moc se mi na Kanadě líbila ta divokost, nekonečné lesy, hory a vlastně taková nedotknutelnost. Před kanadskou přírodou je člověk úplně maličkatý. Asi to neumím popsat. Už před Kanadou jsme věděli, že si tam budeme chtít pořídit teréňáka a rozhodně jsme nelitovali, protože jsme se díky tomu mohli dostat i do méně dostupných míst.
Jedním z nich bylo i třeba údolí řeky Soo, je to asi půl hodiny od Whistleru. Dalo by se tam jet celý den někam dál a dál a měli jsme pocit, že jsme přijeli do ráje. Nikdo tam nebyl a rozhodně to bylo jedno z nejkrásnějších míst, která jsme v Kanadě navštívili.
Ale samozřejmě klasiky jako Banff, Rockies, hory okolo Whistleru, všechna ta tyrkysová jezera, ledovce atd. jsme taky navštívili a taky to bylo krásné. Ale když si to místo člověk “objeví sám” vlastně úplně náhodou a nikdo tam není, je to ještě o level jinde :-).
Mě občas až zpětně napadne, že jsme třeba něco v Kanadě nestihli, co nás tenkrát nenapadlo nebo jsme o té možnosti nevěděli. Máš to občas také tak? Plánuješ se do Kanady ještě vrátit? (Popř. jsi se od WH už vrátil?)
Zatím jsme se tam nevrátili. Pravda, že se Zélandem jsem to kdysi měl jinak – tam jsem byl hned třikrát po sobě. Ale rozhodně se do Kanady vrátíme.
Přemýšlím, jestli nás takhle zpětně občas napadne něco, co jsme nevěděli nebo nestihli. Nestihli jsme toho spoustu, nestihli jsme se mrknout na Aljašku, nestihli jsme spoustu vícedenních treků. Já tam stihl popádlovat vlastně jenom hodně málo. Ale zase jsme stihli spoustu jiných věcí, od tůr na sněžnicích a fatbike kolech, zimního bivakování v horách, ježdění na sněžném skůtru, NHL zápas a koncert Ozzyho ve Vancouveru až po popracovní výlety za pozorováním medvědů nebo noční offroad výjezdy do hor na pozorování a focení polárních září. Přiznám se, že já nad tím asi takhle nikdy nepřemýšlel. Tu dobu, co jsme tam byli, jsme si užili naprosto maximálně.
Cestou zpátky z Kanady jsi se přesunul do Patagonie a zpátky do Evropy připlul lodí. To není úplně běžný způsob cestování – ještě na takovou dálku. Co Tě k takovému nápadu přivedlo? Jak dlouho jsi na cestě domů nakonec strávil?
Můj původní sen byl, že v Kanadě našetříme nějaké peníze, přejedem do USA a tam koupíme Harleye (motorku) a projedeme celou střední i jižní ameriku na motorce. A Harley si pak pošlu do Evropy. Ale to nedopadlo, protože jedna z nevýhod teréňáka byl podstatně dražší servis a my měli trochu smůlu. Takže peníze, které by padly na motorku, jsme místo toho narvali do oprav a pak do nového motoru pro auto v Kanadě.
Opustit myšlenku Jižní Ameriky jsme ale nechtěli. Měli jsme tam u kamaráda na raftové základně uprostřed ničeho v Andách domluvenou i práci a říkali jsme si, že to by mohl být zážitek s velkým Z. Navíc bychom se mohli díky tomu naučit španělsky. A tak jsme tam postupně přeletěli. Naše pracovní snahy v Argentině jsou na delší povídání, každopádně Zážitek to byl. 🙂
Když jsme pak řešili, jak se dostaneme zpátky do Evropy, tak jednosměrné letenky z Buenos Aires vycházely na 20-24 tisíc. Tak jsme začali hledat nějakou alternativu.
A byla jí zaoceánská plavba, na které nejlevnější kajuta bez oken stála cca stejně jako ty letenky (včetně plné penze a veškerého programu na palubě, bez tvrdého alkoholu a koktejlů). Plavba trvala 3 týdny, navštívili jsme cestou ještě pár dalších zemí a měst včetně Rio de Janeira a dopluli do Itálie. Nejsme typ lidí, kteří by na takovou plavbu jeli na dovolenou, ani typ lidí, kteří by toužili po městské turistice. Ale jako návrat do civilizace po půl roce bydlení v prašných Andách to byla parádní změna a rozhodně ani na plavbu nikdy nezapomeneme.
Tome, mockrát děkujeme za rozhovor a přejeme další nezapomenutelné zážitky, ať už vaše další cesty budou směřovat kamkoliv!
Tomáše můžete sledovat na jeho facebooku, instagramu i webových stránkách a nebo se s ním můžete setkat osobně na festivalu Jak do Kanady!
Záznam z festivalu Jak do Kanady
Zaujal vás rozhovor s Tomášem a chcete se dozvědět více? Tom byl jedním z přednášejících na festivalu Jak do Kanady, který jsme pořádali na konci roku 2019.
Celodenní festival o práci v Kanadě a cestování jsme ale natočili a můžete si tak přednášky i panelové diskze pustit z pohodlí domova. Detail programu a možnost zakoupení záznamu najdete na stránce Festival Jak do Kanady.
Součástí záběrů jsou i prezentace, takže o nic nepřijdete. Dostupný je také audio formát, který si můžete přehrát online anebo stáhnout ve formátu .mp3.
