Monča s Lukášem strávili v Kanadě celkem tři roky. Nejdříve oba na Working Holiday, poté se vystřídali ve vízech Young professionals a druhý z páru měl open work permit. Užívali si plnými doušky cestování a trekování kanadskou přírodou. Bydleli a pracovali v Albertě, ale cestovali i v dalších částech Kanady a užili si dobrodružství také na Aljašce. Přečtěte si, jaká byla jejich kanadská zkušenost, co považují za nejlepší zážitek z Kanady a jak si zvykají po více než třech letech na život v České republice.
Ahoj Moni a Luky, moc díky, že jste si našli čas na pár otázek. Mohli byste prosím na začátek uvést, jak jste se dostali do Kanady? O jaký typ víz jste žádali a kdy? Jaká byla Vaše cílová destinace?
Do Kanady jsme se dostali na Working Holiday víza. Oba jsme žádali v roce 2015, ale to se podařilo dostat víza jen jednomu z nás. V tom roce žádost probíhala v jeden den, kdy se systém spustil v určitou hodinu, a tudíž šlo o rychlost a dobré internetové připojení. V dalším roce se systém změnil a šlo o tzv. loterii (losování), a to už víza dostal i druhý z nás. Do Kanady jsme tedy vyrazili společně v červnu roku 2016. Nad cílovou destinací jsme moc dlouho nepřemýšleli, oba jsme chtěli do hor. Národní park Banff v Albertě byl jasná volba.
Co považujete za nejlepší zážitek z Kanady?
Každý den v Kanadě byl zážitek! Ta volnost a možnost chodit po horách, objevovat, cestovat. Ty nádherné výhledy do všech stran a divočina na každém kroku. Od krásných procházek a výšlapů, přes bruslení na zamrzlých jezerech, kdy pod nohama vidíte dno, běžkování, sněžnice, v létě pádlování ve vlastním kajaku v podvečer po práci. Anebo jen tak sednout na lavičku, užívat si klid a zírat po okolí, to se nikdy neomrzí. Ale když máme říct opravdu ten top, tak to určitě byl roadtrip po Yukonu. Strávených asi 40 dnů na cestách v neskutečné krajině, v našem autě Ford Windstar. Kempování uprostřed divočiny plné medvědů grizzly, jízda po Dempster Highway, trekování bez lidí.
Měli jste v Kanadě i nějakou negativní zkušenost?
Jedinou negativní zkušeností mohly snad být jen požáry, které jsme bohužel zažili dvakrát. Ty jediné nás omezovali v tom, co jsme každé dny i víkendy v létě dělali rádi.
Jak dlouho vám trvalo, než jste si našli práci?
Práci v Kanadě člověk najde skoro hned. Měli jsem i výhodu, že jsme dorazili na začátku léta, kdy se rozjížděla turistická sezóna a všude hledali nové pracovníky. Práce se dá určitě sehnat i během roku. Pokud chce člověk pracovat, tak práci vždy najde. Vesměs je to otázka pár dní.
Jak jste v Kanadě bydleli? Měli jste spolubydlící, vlastní pronajatý byt anebo jste si zkusili i bydlení v autě?
V Kanadě se moc bydlet samostatně nedá, nájem je tam dost vysoký a pokud nechcete za bydlení utratit i přes 1400 dolarů měsíčně, je lepší najít si bydlení sdílené. My jsme vyzkoušeli několik bydlení. Většinou v nějakém domě, který jsme sdíleli buď s Kanaďany, s holčinou z Japonska a taky jsme vyzkoušeli bydlet s Čechy. V autě jsme trvale bydlet nezkoušeli. Pouze když jsme cestovali na západ Kanady, na Aljašku nebo na již zmiňovaný Yukon. A musíme říct, že to byla paráda.
Co vás na životě v Kanadě nejvíc překvapilo?
Lidi jsou v Kanadě víc milejší a příjemnější. Nikdo se na vás nemračí, lidi se usmívají, rádi si s vámi popovídají. Život tam je celkově takový pohodovější. Ranní hodiny jsou pro místní klidnější, kdy si s přáteli či kolegy klábosí nad kávou či vydatnou snídaní. Skoro se zdá, že to je ta nejdůležitější část dne. Překvapilo nás také jak jsou tady starší lidi aktivní, sportují, chodí do hor. Několikrát se nám stalo, že nám to starší lidé, např. na běžkách, pěkně natřeli. ?
Neměli jste strach z kanadské divočiny během trekování?
Ano, samozřejmě, že má člověk strach, když ví, že všude kolem něho je divočina plná medvědů a dalších zvířat. Ale vždycky jsme se mnou měli bear sprej a dělali hluk, aby o nás zejména medvědi věděli. Setkali jsme se s několika medvědy i pumou. Je to úžasný zážitek plný respektu, strachu a obdivu zároveň.
Po Working Holiday jste žádali jste o Young Professionals víza, můžete popsat, jak žádost probíhala?
K vízům Young professionals je zapotřebí pracovní smlouva nebo příslib zaměstnání. Jinak se podobně jako u WH losuje z poolu. Pokud jste šikovný člověk a makáte, zaměstnavatel to pro vás udělá s úsměvem. Nejdůležitější část žádosti dělá právě zaměstnavatel. Tu jsme nastudovali a de facto téměř vše udělali za něho. Samozřejmě s jeho součinností. Zbytek se nijak výrazně neliší od WH víz. Jakmile dostanete pozvánku, je to jen na vás. Pokud jste dopředu připraveni se všemi potřebnými dokumenty, jde vše jak po másle.
Luky, ty jsi musel v průběhu roku měnit zaměstnání. Jak probíhala změna zaměstnavatele při YP vízech?
Všude na diskuzích jsem četl, jaké s tím jsou problémy. Pokud ovšem existuje pádný důvod ke změně zaměstnavatele, a těch je podle oficiálních stránek hned několik, nevidím, respektive neviděl jsem v tom velký problém. Asi jsem měl štěstí nebo jsem tomu štěstí šel i trochu naproti. Nejedná se o složitý proces, pokud člověk umí číst a alespoň trošku přemýšlet, zmákne to sám. Spoustu informací vyhledáte na stránkách kanadské vlády a pravidla jsou téměř vždy jasně daná.
Jak jste řešili common law a open work permit, měli jste s tím nějaké potíže nebo šlo vše hladce?
V prvním případě to zas tak hladce nešlo, z hraničního přechodu v Beaver Creeku nás poslali do hlavního města Yukonu, kde nás úředníci trochu potrápili, ale nakonec to vyšlo. V druhém případě už to byla brnkačka. Jak jsme již zmínili výše, většinu informací najdete sami, případně je spousta lidí ochotných pomoci, ale musíte pro to udělat něco i vy sami.
V Kanadě jste celkově byli tři roky, jak se Vám dařilo oběma prodlužovat víza?
Opravdu nejdůležitější je mít to štěstí a pozvánku dostat. Podařilo se nám setrvat 3 roky na ty „nejzákladnější“ a „nejlevnější“ víza, a to byla fakt klika. A musíme říct, že jsme za to moc rádi. Každému, kdo o to opravdu stojí a váží si té šance, držíme palce, aby měl stejné štěstí jako my.
S čím se potýkáte nyní, po návratu do ČR po třech letech života v zahraničí?
I když jsme v Kanadě strávili „pouze“ něco přes tři roky, bylo těžké si opět zvyknout na české návyky a zlozvyky. Přeci jen se v Kanadě dá spousta věci vyřídit jednodušeji a rychleji. Celkově život v Kanadě byl jiný. Není den, kdy si nevzpomeneme na Canmore a okolní hory. Stačí zavřít oči a myšlenkami se stále procházíme našimi místy.
Děkujeme Monče a Lukymu za příjemný rozhovor a pozitivní naladění. Povídání s Vám bylo moc příjemné a plné krásných vzpomínek na Kanadu.
