Potřebuješ dávku inspirace k tomu vyrazit do Kanady? Pak si přečti rozhovor s Anetou, která vyrazila do Kanady za studiem v roce 2016 a nyní už čeká na udělení povolení k trvalému pobytu. Proč se zabydlela právě v provincii Ontario v mrazivém Torontu? Jak našla skvělou práci ambasadorky pro studenty? Jaké jsou její nejkrásnější zážitky z Kanady? Nebo jaké zažívala krušné momenty, kdy to chtěla zabalit a vrátit se domů? To vše se dozvíš v rozhovoru.

Ahoj Anet, v Kanadě jsi strávila vlastně pár let a vyzkoušela jsi tak různé typy víz. Začínala jsi studentským a postupně se propracovala až k trvalému pobytu, který budeš brzy aktivovat. Jak Tě napadla právě Kanada? Tušila jsi, že tam zůstaneš ve výsledku takto dlouho?

Jak bývá v pohádkách, kdy si Honza sbalí svůj raneček a vydá se do světa na zkušenou – tak takový byl přesně můj plán. Odjet na rok a obohatit se novými zkušenostmi, jak ze světa studijního, tak pracovního.

Cíl jsem měla jasný, musí to být anglicky mluvící země. Británie byla příliš blízko, Austrálie/Nový Zéland naopak až moc daleko, v USA se pracovní víza velmi těžce získávají, a tak z toho vznikla Kanada, která mě nalákala na svou přírodní krásu.

Paradoxně jsem se ale na poslední chvíli rozhodla změnit svůj cíl pobytu a přiletěla do městské džungle Toronta, abych poznala i jiné stránky života. Tedy žít v pulzujícím multikulturním městě amerického stylu, kde se místo stromů a horských kopců do nebe tyčí mrakodrapy, které jsem na rozdíl od hor ještě nikdy předtím neviděla.

Že se v Torontu nakonec zdržím déle, jsem netušila, rodině jsem slíbila přijet nejpozději za rok. Nicméně nejsem člověk, co dlouhodobě plánuje, ale spíše žije a řeší věci, tak jak zrovna přicházejí, a tak se má kanadská cesta nakonec protáhla na dva a půl roku, po kterých už jsem mohla žádat o trvalý pobyt, a povedlo se.

Povíš nám, prosím, ve zkratce svůj příběh? Co jsi v Kanadě studovala a jak jsi se dopracovala až k PR? Myslíš, že na Tvou cestu měly vliv třeba nějaké kontakty skrze kanadské studium?

V prosinci 2015 jsem se přihlásila do poolu o Working Holiday víza a v únoru 2016 se na mě usmálo štěstí. První krok byl tedy splněn a začala jsem detailněji přemýšlet, kdy a kam vycestovat. Tou dobou jsem měla stálé zaměstnání, nešlo zmizet ze dne na den, a tak jsem měla dostatek prostoru si svou kanadskou cestu naplánovat.

Snila jsem si o kávou provoněné práci v kavárně, ale zároveň také o nějakém možném dalším studiu. A našla propojení obojího – vyšší odbornou školu (college), která se zaměřuje na výuku oboru Customer Care – péče o zákazníka, při které lze i pracovat.

Prostřednictvím české agentury jsem se přihlásila na 40týdenní program na soukromou školu ILAC College v Torontu, získala víza Work&Study a byla připravena být v září 2016 opět studentkou.

Studium bylo rozděleno na 2 části – teoretická a praktická/placená stáž (Practicum). Obě v rámci 20 týdnů. Při studiu je povoleno pracovat maximálně 20 hodin týdně a škola nabízí pomoc při hledání jak tohoto částečného úvazku/brigády, tak později i stáže.

Po skončení teoretické části tedy přichází praxe/stáž, která musí být v souladu se studijním programem (Customer Service) a lze pracovat až 40 hodin týdně.

Jestli měly vliv na mou cestu k PR nějaké kontakty srze školu? Rozhodně ano!

Díky úspěšné prezentaci našeho týmu v celoškolní soutěži se náš tým skvělé zapsal a když jsme na konci studia dělali pohovory na některé pracovní pozice ve škole, již si nás pamatovali a měli jsme plusové body.

A tak jsem začala organizovat výlety pro mezinárodní studenty z celého světa a po roce se přesunula do týmu ambasadorů, kteří vykonávali veškeré administrativní činnosti před příjezdem studenta do Kanady a poté pomáhali se studijními záležitostmi po celou dobu jeho studia. Na starost jsem měla studenty ze střední, východní a jižní Evropy a Izraele.

Prošla jsi řadou vízových procesů. Vnímala jsi některý z nich tak náročný, že by ses na to nejraději vykašlala? Případně, přišla vůbec někdy v průběhu Tvého kanadského pobytu myšlenka, že by jsi se nejraději vrátila domů?

Momentů, že bych to chtěla zabalit a vrátit se domů, bylo mnoho. První práce ve fastfoodu, nedostatek financí, první mrazivá větrná torontská zima, a hlavně občasná osamělost a stesk po domově. Život je taková sinusoida, takže tak jak byly špatné myšlenky, tak je poté převážily ty pozitivní veselé zážitky.

Nikdy jsem ale nepřemýšlela se vrátit domů kvůli vízovému procesu, v tomto jsem měla obrovské štěstí, všechno šlo (téměř) jako po másle. Víza na sebe plynule navazovala a nejdéle jsem čekala až na potvrzení trvalého pobytu – PR, a to 11 měsíců. To bylo nejspíše zapříčiněno tím, že jsem v průběhu již odletěla zpátky do Česka, takže se vše zpozdilo.

V celém procesu mi moc pomáhali kamarádi Kiki s Vojtou (pozn. redakce: Přečti si s rozhovor s Kiki a Vojtou o jejich cestě k PR) , kteří si již žádostí o PR prošli, měli vše perfektně nastudované, že by trumfli i nějaké místní právníky. Byli mi obrovskou podporou. Obecně vyplnění aplikace pro PR není těžké, pokud člověk pozorně čte.

Většinu času jsi strávila (žila) v Torontu – co bys na této lokalitě vyzdvihla? Proč by si cestovatelé, kteří vyráží na nejrůznější pracovní pobyty do Kanady, měli vybrat právě Toronto?

Všimla jsem si trendu, že většina cestovatelů vyráží na západ, kde najde tu pravou Kanadu a její přírodní drsné krásy. Co se týká přírody, Ontario samotné má také co nabídnout, od rozsáhlých vinic směrem k Niagarským vodopádům, přes nekonečné lesy na sever a krásných obrovských jezer.

A čím může přilákat Toronto, malý kanadský New York? Jednoznačně svou multikulturností, kdy lidé z celého světa s různou mentalitou/náboženstvím/barvou žijí v jednom městě, které spolu skvěle dokážou sdílet. Při mé první jízdě metrem jsem nestačila zírat (téměř s otevřenou pusou), jaký mix spolucestujících v něm byl.

Jako bonus této multikulturní společnosti jsou autentické kuchyně všeho druhu, kdy se prostřednictvím jídla dá procestovat celý svět z jednoho místa. A také se kromě angličtiny naučit téměř jakýkoliv další jazyk.

Toronto, má také poměrně hodně parků a nejkouzelnější jsou městské ostrovy, na které se dá dojet menším trajektem. A když člověk není úplně lenoch, může si najít vzdálenější opuštěné klidné místečko u jezera. A ty západy slunce, ty jsou jedinečné!

Práce je ve městě dostatek, na rozjezd si tedy lze najít nějakou práci téměř ihned. Při dobré jazykové vybavenosti je také možnost získat práci ve svém oboru. Jen je třeba počítat s již delší dobou hledání a být trpělivý.

Během svého pobytu jsi toho z Kanady také hodně viděla. Kde a co se Ti líbilo nejvíce, co by si ostatní neměli nechat ujít?

Na co nikdy nezapomenu, jsou zbarvené podzimní lístečky stromů v Ontariu. Pokud je podzim vydařený, stromy v parcích hrají všemi možnými barvami. Přičemž samozřejmě nejvíce vynikají červené listy javoru.

Na tuto dobu bych určitě doporučila vyrazit do odlehlejších velkých parků. Já jsem tuto dechberoucí nádheru spatřila v Algonquin Provincial Park v polovině října.

Druhé místo jasně obsadí západní Kanada – Jasper v Rocky Mountains a také samotný Vancouver. Na paty jim ovšem šlape opět Ontario a Bruce Peninsula National Park u Huronského jezera, které vypadá jako průzračné moře.

A pokud má někdo rád pořádné promrznutí a rampouchy (i u nosu), Niagarské vodopády při teplotách okolo -30°C je a must do!

Je něco, co bys ze svého kanadského dobrodružství vrátila nebo udělala jinak?

Není. 🙂 Chyb jsem udělala mnoho, ale z těch se člověk poučí, a ještě jej to posílí. Všechno mělo být tak, jak se stalo. Kanadská zkušenost pro mě byla “vysokou školou” života s nezapomenutelnými zážitky

Anet, mockrát děkujeme za rozhovor! A moc se těšíme na další povídání v rámci panelové diskuze na festivalu Jak do Kanady už 9. listopadu!