Newfoundland a Labrador: Průvodce pro cestování

Provincie Newfoundland a Labrador možná není v hledáčku cestovatelů do Kanady na prvním místě, ale rozhodně má co nabídnout. Skrývající se na východním pobřeží vám tato místa ukáží jedinečnou kulturu a místa k poznání, přichystají zážitky a výborné jídlo. Mrkněte na vyčerpávajícího průvodce touto oblastí.

Představení provincie Newfoundland a Labrador

St. John's (pozor, nepleťte si s městem Saint John, které se nachází v provincii Nový Brunšvik) je hlavní město kanadské provincie Newfoundland [čti Ňůfnlent] a Labrador, která sestává z ostrova Newfoundland a severovýchodní části poloostrova Labrador. Tahle provincie má rozlohu 405 202 km² a patří pod Kanadu teprve od roku 1949, neboť Británie měla zájem na držení této kdysi významné rybářské oblasti. Dnes však rybářský průmysl vystřídalo spíše dolování minerálů.

Provincii Newfoundland a Labrador obývá pouze něco málo přes půl milionu obyvatel a většina žije na ostrově Newfoundland. Několik procent, většinou domorodých obyvatel, pak obývá drsnější Labrador.

Na Newfoundlandu uslyšíte trochu odlišnou angličtinu, která je ovlivněna početným přistěhováním rybářů irského původu v minulosti. Časový posun vůči Praze má Newfoundland v rámci své vlastní časové zóny minus 4 a půl hodiny. Celkově tu najdete něco okolo stovky parků, rekreačních areálů a kempů, z nichž nejatraktivnějším je Národní Park Gros Morne.

Až budete na Newfoundlandu, nezapomeňte se vykoupat na druhém konci Atlantiku!

Doprava

Na Newfoundlandu je velice výhodné mít své vlastní vozidlo, neboť veřejná doprava tu moc nefrčí. To platí i v rámci celé provincie. Pokud auto nemáte a o koupi nepřemýšlíte, zvažte jeho půjčení. Je to sice dražší, ale zase uvidíte víc přírodních krás téhle zapomenuté části Kanady.

Jestli vás víc než přírodní krásy zajímá poznávání místních obyvatel, můžu vřele doporučit autostop (hitchhiking). Lidé jsou tu milí a jsou pro tuhle svoji vlastnost známí po celé Kanadě. Člověka většinou nenechají u silnice stát moc dlouho a jejich pohostinnost je těžké odmítat. Někam se stopem dostat může sice trvat o něco déle, ale zase je to o dost zábavnější než koukat na ubíhající krajiny z okna autobusu.

Výhled z okna pravého amerického trucku

Pokud volíte variantu bus, tak společností tu jezdí několik, jejich souhrn je třeba na stránkách Skerwink hostelu (v tomhle hostelu je mimo jiné i možnost pracovat několik hodin denně výměnou za ubytování).

Vyhledávat můžete třeba na wanderu. Taky lze využít možnost spolujízdy neboli carpoolu, který je v Kanadě velmi oblíbený, nabídky spolujízd najdete třeba na kijiji, ve facebookových skupinách apod.

Ubytování

Pokud sháníte nějaké nízkonákladové ubytování, tak máte možnost spát:

• ve volné přírodě (tuhle možnost jsem volila nejčastěji, cena za noc jak v kempu, tak v hostelu, se pohybuje mezi 20 a 30 dolary, což není úplně nejlevnější),
• v kempu (přehled najdete například zde + tip Jak na kempování v Kanadě),
• u někoho doma (např. couchsurfing, bewelcome, apod.),
• v hostelu
• a dalších ubytovacích zařízeních.

Funguje tu i vyhlášená síť hostelů HI HOSTELS a pokud si pořídíte HI kartu, tak dostanete slevu třeba i na známou autobusovou společnost Greyhound.

V případě shánění dlouhodobého podnájmu je situace vcelku příznivá. Doporučuju koukat na stránky:

• kijiji.ca
• craigslist.ca

Zde najdete krom ubytovacích možností a nabídky práce i již zmíněné nabídky spolujízd, místní bazarový prodej a vůbec nabídku všeho možného.

Práce

Sehnat (dobrou) práci v St. John's může být jak rychlý, tak pomalý proces a záleží přitom na více faktorech, z nichž hlavním je samozřejmě štěstí. Pokud se chcete naučit něco nového a zároveň pomoct druhým, doporučuju se zaregistrovat na některé z dobrovolnických portálů (např. workaway, helpX, wwoof). Seznámíte se s místními a poznáte zemi z jejich úhlu pohledu.

Místní obyvatelé

Původními obyvateli Newfoundlandu byli lidé kmene Beothuk. Po přistěhování prvních evropanů mezi těmito dvěma různými světy docházelo k boji o přírodní zdroje, zejména o soby karibu, ryby a tuleně. Lidé Beothuk byli nuceni se stáhnout do vnitrozemí a přišli tak o značnou část své obživy. Spolu s infekčními chorobami od evropských osadníků, tuberkulózou a boji s osadníky to bohužel vedlo k jejich vyhlazení.

Navzdory této smutné historii jsou místní lidé milí a přátelští. První evropané na Newfoundlandu, kteří začali osidlovat pobřeží a zakládat zde rybářské osady, byli irského původu. Proto je jejich angličtina odlišná a podobá se irskému akcentu. Osady nebyly původně propojeny cestami a byly dostupné pouze z vody. Donedávna byla také osada Trout River, kterou můžete navštívit v NP Gros Morne, přístupná pouze od moře a elektřina sem byla zavedena teprve před několika desetiletími. Nyní už je však, tak jako většina ostatních osad, napojena cestami na Trans Canada Highway.

Místňáci se nazývají Newfies a na jejich konto můžete u ostatních kanaďanů slyšet spoustu vtipů. Velké množství obyvatel pracovalo v ropném průmyslu, za současné krize a propouštění zaměstnanců vrtů jich však spousta o práci přišlo.

Oblíbenou tradicí ostrova je tzv. Screech In, která sestává z vypití nechvalně známého newfoundlandského rumu Screech a políbení tresky. Odměnou za absolvování tohoto rituálu je titul čestného Newfoundlanďana.

Jídlo a rybí speciality

Nemohu zde nezmínit moji nejoblíbenější věc a tou je jídlo. Populárním chodem je tu Fish and Chips, obalenou rybou je nejčastěji treska a hranolky s octem (pokud není uvedeno jinak, tak rybou je pravděpodobně treska). Tresky jsou populární a pochází z rybářské oblasti Grand Banks, díky které má Newfoundland dlouhou tradici v rybářském průmyslu.

Delikatesní fishcakes (rybí karbanátky) v Seaside Restaurant v obci Trout River nacházející se v zálivu Sv. Vavřince. To uprostřed je okurka naložená s hořčicí.

Pokud budete mít chuť na drink, doporučuju zajít do Christian's Baru na George Street, nejrušnější ulici města anebo na prohlídku místního pivovaru Quidi Vidi, kde vaří pivo z vody čerpané z ledovce. Newfoundlandská folková hudba je vyhlášená a tak se zastavte v jednom z barů a vychutnejte si ji u sklenky něčeho dobrého. Začátkem srpna se tu koná také Newfoundland and Labrador Folk festival. Na přelomu července a srpna pak George Street Festival.

Jestli se neobejdete bez papírového průvodce, doporučuju průvodce od Rough Guide, z mapových aplikací pak Maps.me nebo topografické mapy Canada Topo Maps Free.

Zajímavosti

Psí plemena Newfoundland a Labrador pocházejí právě odtud a tito psi byli původně používáni jako pracovní psi pro rybáře (Labrador Retriever proto, že vyzvedávali rybářské sítě z Labradorského moře).

Víte o tom, že z pobřeží Newfoundlandu je možné zahlídnout břeh francouzského území? Je jím nikoliv území samotné Francie, ale území St-Pierre a Miquelon, které patří pod správu Francie. Toto území přinášelo Francii možnost lovit poblíž Grand Banks, dříve hojné rybářské oblasti pro lov tresek, v dnešní době však již téměř vyčerpané. Do St-Pierre se dostanete trajektem, který je pouze pro pasažéry a stojí necelou stovku dolarů za zpáteční cestu, z newfoundlandského městečka Fortune (saintpierreferry.ca). Pokud máte chuť na něco francouzského (třeba víno), vezměte eura a zajeďte na návštěvu tohohle vzdáleného kousku Francie.

Čekání na ferry v Port-Au-Basque

Co na Newfoundland navštívit?

St. John´s a místní krásy

Většina návštěvníků ostrova zamíří do hlavního města St. John's, známého díky svým barevným uličkám. Jistě vás zaujme malý počet lidí v ulicích tohoto příjemného města a tak tomu bude nejspíš i v ostatních částech ostrova. A to i přesto, že v St. John’s a jeho blízkého okolí bydlí víc než polovina obyvatel ostrova.

Město bylo založeno roku 1583 a je tak nejstarším městem založeným Brity na severoamerickém území.

Doporučuji prohlídku místního nového muzea The Rooms připomínající svým designem budovy na skladování ryb, kde se dozvíte něco o historii ostrova nebo také dokonce něco málo o Moravských bratrech. Každou první středu v měsíci je mezi 6pm a 9pm vstup zdarma.

V přístavu se nachází památník Terryho Foxe, který zde začal v roce 1980 svůj Maraton naděje s cílem získat finanční prostředky na výzkum léčby rakoviny. Závod měl původně končit ve Victorii, BC na druhém konci Trans Canada Highway. Bohužel byl Terry kousek od Thunder Bay v Ontariu donucen běh přerušit, neboť se rakovina objevila také v jeho plicích.

Mezi místní zajímavosti patří v St. John's nepochybně kopec Signal Hill či nejvýchodnější bod severní Ameriky Cape Spear, který se nachází na treku East Coast Trail, táhnoucím se po pobřeží z Portugal Cove přes St. John's až do Cappahayden v délce přes 300 km a spojující okolo třiceti osad. Pokud nechcete jít celou štreku, doporučuju alespoň 3,7 km dlouhý úsek od Cape Spear do bývalé rybářské osady Blackhead.

Protože je na East Coast Trailu pouze velmi výjimečně pěkné počasí, nezapomeňte si s sebou sbalit teplé oblečení i na léto. Newfoundland dokáže svým počasím pěkně překvapit. Průměrná teplota v době mé návštěvy byla okolo 10°C (v červenci).

Pozorování keporkaků, plejtváků a místní fauny

Od června do srpna je nejlepší čas na pozorování místní fauny a jedna z nejvhodnějších je prý zátoka Bay Bulls. Witless Bay Ecological Reserve se pyšní největší populací keporkaků na světě, vícero druhy plejtváků a je možné tu spatřit také největší kolonií papuchalků ve východní Kanadě (od půlky června do půlky července).

Paleontologická oblast Mistaken Point

Na jih od St. John’s u mysu Race se nachází jedna z nejslavnějších paleontologických lokalit světa – Mistaken Point. 565 milionů let staré mořské podloží s fosilními nálezy známými jako ediakarská fauna. Mistaken Point získal své jméno proto, že si ho námořníci v mlhavém počasí pletli s nedalekým mysem Race a vydávali se tak směrem na sever, očekávajíce přístav u mysu Race. V těchto místech však místo přístavu nalezli ostrá skaliska.

Vrak lodi S.S. Ethie v Sally Cove (potopena 1919)

Poloostrov Bonavista

Na západ od St. John’s se nachází poloostrov Bonavista, na kterém jsou některá z nejstarších osídlení evropanů na ostrově. V roce 1497 tu přistál dobyvatel John Cabot a vyhlásil toto území za anglické. Doporučuju zde navštívit historické městečko Trinity či přístav Bonavista s historickou replikou lodě Matthew, která patřila Johnu Cabotovi. Z nedalekého majáku na mysu Bonavista můžete shlédnout kolonii papuchalků, plovoucí ledovce a velryby. Pokud návštěvu naplánujete na konec června, neváhejte 24-25. června (datum příjezdu Johna Cabota) navštívit zdejší Discovery Celebrations.

Národní park Gros Morne

Na Newfoundlandu naleznete spoustu přírodních krás, ale asi největším lákadlem je Národní park Gros Morne, který je od roku 1987 součástí UNESCO. A ač je národním parkem, není tak narván turisty jako ostatní kanadské parky (zejména na západě země). Člověk si tak může docela v klidu provětrat hlavu.

Území je unikátním příkladem kontinentálního driftu, při kterém došlo k nasunutí oceánské kůry na kůru kontinentální (neboť obvykle tomu bývá naopak). Pozdější činnost ledovců vytvořila líbivou krajinu, pobřežní nížiny, alpínskou náhorní plošinu, fjordy, ledovcová údolí, strmé útesy, vodopády a mnoho původních jezer. V parku žije mnoho zvířat, včetně černých medvědů, lišek, rysů, sobů, losů, veverek a různých druhů ptáků. Je tu také možné pozorovat i velryby.

Pozor na veverky, rády se vypraví za jídlem i k vám do stanu.

Losi jsou tu bohužel častým původcem dopravních nehod, např. kamiony mají pro případ nárazu vepředu mříže. Na silnicích proto dávejte bacha.

Na obrázku je konec Trout River Pond Treku, který začíná na odpočívadle ve vesničce Trout River a vede okolo 9 mil dlouhého jezera Trout River Pond, který býval kdysi mořským zálivem. Na tomhle treku nepotkáte moc ostatních turistů a navíc uvidíte plošinu Tablelands z druhé strany.

Zdejší ploché vrcholy tvoří rozsáhlou náhorní plošinu ve výšce asi 600 metrů nad mořem. Plošina je součástí zvětralinového pláště, který obvykle leží pod zemskou kůrou. Je tvořená toxickým peridotitem, tedy horninou, která je běžná pouze v zemském plášti. Díky této hornině tu také nemohou růst skoro žádné rostliny. Zde se dostala na zemský povrch kvůli dávnému střetu prakontinentů Severní Ameriky a Euroafriky a území je tak díky uspořádání polohy zdejších skalních útvarů různého stáří ideální pro studium teorie posunu zemských desek.

Za procházku stojí také nedaleký devítikilometrový Green Gardens trail, zejména pokud nemáte štěstí na pěkné počasí. Track Tablelands Trail je kratší (asi 2,5 mil), ale zato je tu víc lidí. Na druhou stranu tu můžete využít příležitosti procházky s odborníkem na geologii.

Na nejvyšší horu parku se stejným jménem Gros Morne a druhou nejvyšší horu Newfoundlandu je možné se vyškrábat během jednoho dne a spatřit prý úžasné pohledy na okolní krajinu. K tomu, aby si člověk neviděl pouze na špičky bot, je však dobré mít pěkné počasí, a to může být na Newfoundlandu docela oříškem. Na vrcholu je také kemp, kde se dá přenocovat.

Nejvhodnějším místem pro doplnění zásob v parku je Rocky Harbour. Ve vedlejším Norris Pointu se nachází The Bonne Bay Marine Station, která byla postavena na základě výskytu různých druhů mořských živočichů.

Již legendárním a nejčastěji fotografovaným místem v parku je Western Brook Pond, fjord vytvořený zařezáváním ledovce v minulosti. Jeho stěny jsou přes 600 metrů vysoké a přetéká přes ně několik vodopádů. K atrakci se dostanete spolu s dalšími turisty po cca 45 minutách chůze od Viking Trailu. Můžete si také zaplatit za projížďku lodí.

Pokud dorazíte v červnu, uvidíte kvetoucí rododendrony, přes léto je zas nejlepší čas na tůry a pozorování zvěře. V létě se tu koná Gros Morne Theatre Festival (theatrenewfoundland.com) a na podzim se tu příroda krásně vybarvuje. Ostatně jako kdekoliv jinde.

Na západním pobřeží, po několika hodinách jízdy z národního parku Gros Morne po silnici Viking Trail, dorazíte k UNESCO národní historické památce L'Anse aux Meadows, která se chlubí titulem nejstaršího evropského osídlení nalezeného na území Severní Ameriky. V roce 1960 zde manželé Ingstadovi nalezli několik vikingských obydlí z doby okolo roku 1000 n.l. Několik domů bylo znovu postaveno pomocí starých vikingských technik a zaměstnanci ve vikingských kostýmech vás po nich mohou provést a ukázat vám tradiční vikingské způsoby života.

V provincii se nachází ještě jedna památka UNESCO, a to národní historická památka Red Bay, která je dostupná z Newfoundlandu trajektem z přístavu St. Barbe, který vás doveze do Blanc Sablon v Quebecu, odkud to je už jen hodina jízdy autem.

Skalní oblouky v The Arches Provincial Park

Skin Boot Church, byl pořízen za peníze utržené prodejem kožených bot v 20. letech 19. století, maják a banka in the middle of nowhere.

Z doslechu mohu doporučit také návštěvu ostrova Fogo, který je prý spolu s městem St. Anthony super na pozorování plujících ledovců (koukněte na stránky icebergfinder.com, ledovce putují z Grónska k Newfoundlandu 3 roky) nebo pro srpnový Brimstone Head Folk Festival, svátky místní hudby.

Za vyčerpávajícího průvodce moc děkujeme Simče C. 

Simča: „Baví mě poznávat svět a pozorovat jeho pestrost. Poznávat rozdílné pohledy na svět různých národů, čím se různí lidé zabývají a co je zajímá. Neméně mě také baví příroda, toulky po jejích krásách, pozorování jejího chodu.

Po studiu na vysoké škole, jak jinak než v oboru cestovního ruchu, jsem se rozhodla své nově nabyté znalosti ověřit v praxi, a tak jsem si zařídila vízum, koupila letenku a vyjela do světa. Nový Zéland mě lákal svojí odlišností, vzdáleností od naší rodné hroudy a také spoustou pozitivních referencí od známých. Roční pobyt v této krásné zemi zanechal v mém srdci nesmazatelnou stopu. Po pár letech práce v pražské kanceláři a touze znovu provětrat své toulavé boty na delší dobu, jsem tentokrát zvolila Kanadu, jak kvůli vízům a možnosti tu pracovat, tak i kladným referencím od přátel, její neuvěřitelné velikosti a milým obyvatelům. Podělím se s vámi o to, co jsem stačila pochytit, Kanada je však obří a o různorodé zážitky zde není nouze. Přeji spoustu dobrodružství a objevů na vaší cestě!“