Gabi a Honza mají požehnané cestovatelské zkušenosti. Gabi můžete znát z jejího blogu nebo sociálních sítích jako Gabi in Wanderland. Práci a život si společně vyzkoušeli v Irsku, na Maltě, na Novém Zélandu a nyní si užívají Working holiday v Kanadě. Jaké rozdíly vnímají mezi životem na Novém Zélandu a v Kanadě? Proč se usadili v kanadském Squamish? Jak vnímají veganský životní styl v různých částech světa? A co je cestování naučilo? To vše se dozvíte v rozhovoru.
Ahoj Gabi a Honzo, moc děkujeme za možnost rozhovoru s Vámi a sdílení svých zkušeností nejen se životem v Kanadě. S přítelem Honzou již nějakou dobu cestujete a život jste si tak zkusili v nejedné zemi. Kde všude jste si vlastně dlouhodobější život vyzkoušeli? Kde se vám zatím líbilo nejvíce? Využili jste i nějaké jiné programy pro práci v zahraničí kromě Working holiday?
Ahoj Jani a Martine,
my děkujeme za vyzpovídání, těší nás, že vás zajímá náš příběh 🙂
Naše cestování za prací začalo Irskem, kde jsme žili necelý rok v menším městě Cork. Avšak zdejší pochmurné počasí, chlad a vlhko se nám moc nezamlouvalo a tak jsme se rozhodli strávit nějaký čas na ostrově Malta. Tam se nám moc líbilo, ale protože je to ostrov celkem malý, po chvíli už nebylo co objevovat a tak jsme se na rok vrátili do Čech a čekali na víza na Nový Zéland, kam jsme tedy pak odletěli a strávili tam nejkrásnějších 15 měsíců našeho života. Zkusili jsme i Island, ale tam nám to bohužel nevyšlo. Nu a teď ti píšu z Kanady, kde už jsme téměř půl roku (ten čas neskutečně letí).
Kanadu a Nový Zéland jsme měli přes Working Holiday ale Irsko a Malta, oboje jakožto součást EU byly prakticky bez nějakého programu či složitého zařizování.
Program Working holiday jste absolvovali na Novém Zélandu a pak se rozhodli také pro Kanadu, kde momentálně jste. Neměli jste nikde problém žádat v páru? Žádali jste v obou případech klasickou cestou a na vlastní pěst?
Problém jsme neměli, v obou případech jsme naštěstí oba dostali své vlastní Working Holiday, takže jsme nemuseli absolvovat žádosti o partnership víza, se kterýma je pak mnohem víc papírování a starostí.
V obou případech našim žádostem předcházelo hodně googlování, zkoušení si vyplňovat formuláře co nejrychleji (v případě NZ), shánění všech různých papírů včetně trestních rejstříků ze zemí, kde jsme žili (v případě Kanady). Štěstí přeje připraveným a my jsme připravení byli. 🙂
Zaskočilo Vás někdy něco ve vízovém procesu? Jak na Nový Zéland tak do Kanady?
Asi si na nic nevzpomenu 🙂
V Kanadě už jste pár měsíců, tak pravděpodobně už máte obrázek o místním životě. Jaké zatím vnímáte rozdíly v tomto směru mezi Kanadou a Novým Zélandem po lidské, cestovatelské, finanční i pracovní stránce?
Uff. Tyhle srovnávačky. Kanada je obrovská a každá její provincie je velice odlišná. My jsme v Britské Kolumbii, úplně na západě, ve Squamish. Řekla bych, že je tady velice spjatá maloměstská komunita, což třeba bylo i na Zélandu v Mount Maunganui, kde jsme strávili většinu pobytu. Lidé jsou tu strašně milí, stejně jako na Zélandu.
Náklady na život vs kolik si vyděláme s klasickou working holiday prací jako je uklízení nebo kuchařina, to je tady v Kanadě, řekla bych, skoro stejné jako na Zélandu.
Cestování zatím moc posoudit nemůžu, přiletěli jsme sem na konci září, a než jsme se zabydleli, tak začala zima, kterou tady já nějak špatně nesu, tak jsme se spíše soustředili jen na práci a domácí pohodu a kanadskou divočinu si začneme užívat až teď zjara. Na to už se šíleně těším.
Nicméně si myslím, že to cestování v Kanadě je dost rozdílné oproti cestování na Novém Zélandu. Jak už jsem psala, Kanada je obrovská. Ty vzdálenosti jsou tady neskutečné. Určitě nás ale v nějaké fázi našeho pobytu čeká pořízení campervanu nebo přestavba našeho minivanu a kanadský roadtrip, tak o tomhle tématu budu moc mluvit až pak 🙂
Pro život jste dali přednost Squamish. Z Tvého článku na blogu jsem pochopila, že vlastně vyhrál před Vancouverem i dalšími destinacemi, které vás lákaly. Nelitujete toho nebo zatím Squamish plní veškerá očekávání? V čem vnímáte největší výhody a klidně i nevýhody tohoto městečka?
Ani na moment jsme toho nezalitovali. My nejsme moc fandové do života ve velkoměstě, na nás je to moc lidí, moc stresu, moc chvátání. A Vancouver je přesný prototyp takového velkoměsta. Navíc jsem ani neměla pocit, že jsem v Kanadě, spíš jsem si tam připadala jak někde v Číně.
Working Holiday si nepředstavuji jako uspěchaný život mezi mrakodrapy. Když jsme chtěli jeden pátek vyjet z města na výlet, tak jsme jen v koloně z centra na kraj města strávili přes dvě hodiny. A to se nám vůbec nelíbilo.
Tady ve Squamish jsme vlastně přímo v přírodě, my se z našeho baráčku (kde bydlíme s jedním kanadským párem a skvělým hafanem) dostaneme k divoké řece, kde není slyšet ani náznak civilizace za pět minut pěšky. Popojedeme pár kilometrů autem a můžeme vyrazit na spoustu treků v okolí.
Co se týče dopravy po městě tak tady jezdí spolehlivě pár autobusových linek a všude po městě se dostanu do dvaceti minut. Navíc mě vždy potěší milé pozdravení s řidičem, všichni cestující vždy poděkují, když vystupují, přejí si hezký zbytek dne a já si vždy vzpomenu na tu šílenou mhd v Čechách, kde se jeden na druhého šklebí, strkají do sebe, nebo nedej bože naschvál řidiči zavírají dveře dobíhajícímu před nosem. A tak si tu tak po Squamish jezdím autobusem a jsem vděčná, že tady je ještě ta mezilidskost v pořádku.
A na to, jak je to malé město, tady máme kromě přírody všude kolem i všechno ostatní – supermarkety se super výběrem veganských produktů, skvělé kavárny, posilovny, sushi, mexickou, farmer’s market, minipivovar a hlavně nejlepší sekáč!
Jak byste zhodnotili hledání práce v Kanadě? Jestli se nepletu, tak pro Honzu jste hledali práci troufám si říct, že v oboru – ve veganské restauraci – a taky se taková našla. Bylo to obtížné? Jak dlouho to trvalo? Obnášelo to něco speciálního (dokládání praxe, znalostí, nějaké certifikáty)?
Pokud není člověk moc vybíravý, tak v Kanadě se dá najít práce během jednoho týdne. Nejvíc možností je jako v každé zemi v oblasti pohostinství (restaurace, kavárny, hotely…) A pak taky ve stavařině – nové budovy tu rostou jako houby po dešti.
U nás konkrétně nebylo složité najít jakoukoli práci, protože máme už hodně zkušeností z předešlých zemí, ale bylo spíš těžké najít práci takovou, ve které by se nám líbilo. Já jsem ze svých nároků hodně polevila – chtěla jsem si původně najít práci jako fashion visual merchandiser – to, co jsem dělala v Čechách, ale to je asi to jediné, co tu ve Squamish moc nemáme – obchody s oblečením.
A tak jsem začala hledat hotely. A zrovna v tom jediném, který se mi tady líbil, hledali nové zaměstance. Když mi na pohovoru řekli, že se jim líbí mé CV a že by mi s mými zkušenostmi rádi po pár měsících nabídli pozici supervisora, tak jsem na to kývla a teď už přes stejného zaměstanvatele řešíme prodloužení víz. (Né, že bych tam byla nějak extra spokojená, ale na druhou stranu, je to vlastně celkem solidní práce.)
Honzovo práce rozhodovala o tom, jestli ve Squamish vůbec zůstaneme. Ten tady tolik možností totiž neměl. Chtěl se věnovat kuchařině, a protože jsem vegani, tak otáčení steaků nepřipadalo v úvahu. Po nekonečném googlování jsem našla nabídku kuchaře do organického obchodu s vlastním mini bistrem, které je alespoň z velké části vegan. Honza šel na pohovor, vše proběhlo hladce a přes víkend už jsme se stěhovali z velkoměsta do Squamishákova.
U mě to bylo tak, že cestování hodně změnilo můj přístup k životnímu stylu s ohledem na životní prostředí. Tak nějak mi otevřelo oči a věřím, že v tom nejsem sama. Není to vždycky stoprocentní, ale snažíme se dělat více toho dobrého pro naši planetu nežli škodit. Vy dva jste vegani – jak je to dlouho a jak jste k tomuto životnímu stylu vlastně dospěli?
Teď to jsou vlastně už dva roky. Pojem veganství jsme začali hodně vnímat na Zélandu, kde jsme bydleli v surfařském městečku Mount Maunganui. Tenkrát tam všude hrozně frčel almond flat white a tak jsme ho vyzkoušeli a když jsme zjistili, že káva bez kravského mléka, je nejenže dobrá, ale dokonce lepší, začali jsme si o veganství zjišťovat více informací.
Naše přesvědčení přejít na rostlinnou stravu utvrdila kavárna The Nourished Eatery, díky které jsme přestali mít obavy, že všechny vegan restaurace jsou založené jen na listí a tofu.
Být vegan nemusí být v dnešní době plné živočišných produktů vždycky jednoduché, i když sama vnímám a cením si toho, že možností už je dneska spousta. Jak to vidíte vy? Když byste porovnali veganský život v ČR, Kanadě a na Zélandu – jsou tam velké rozdíly v možnostech? Je některá země v tomto směru napřed?
Víš co, tohle se straaaašně těžko porovnává, protože veganství jde všude dopředu. Když jsme před dvěma a půl lety odjeli na Zéland, veganství v ČR ještě moc rozšířené nebylo, v supermarketech se sotva dalo koupit tofu nebo nějaké sojové párky či sojové náhražky masa.
Když jsme se ze Zélandu vrátili, v regálech bylo najednou tempeh, dairy free jogurty, rostlinná mléka všech druhů, veganská kosmetika.. Teď jsme půl roku v Kanadě a ten krok vpřed je zase strašně moc znát, nejen tady ale i co sleduji přes instagram, tak v čechách.
Co bych spíš řekla je cenový rozdíl. Tady v Kanadě, i na Zélandu jsou veganské produkty cenově naprosto srovnatelné s jakýmikoli jinými produkty. V Čechách jsem měla pocit, že to je vše předražené. Má to nálepku vegan? Tak dáme cenovou přirážku. To pak spoustu lidí odrazuje a myslím si, že to je obrovská škoda.
Ze tvých instagramových příspěvků je upřímně cítit, že si zimu v Kanadě až tak moc neužíváš a těšení na teplejší roční období stoupá. Na Zélandu jste si užívali život v dodávce – nechybí vám to? Plánujete obdobný životní styl v létě i v Kanadě?
Jééééje, já snad ani slovy nedokážu popsat jak moc mi to chybí! Tam v té naší Tůtě jsme zažili ten pravý “time of our life”. Těch pár měsíců života v dodávce nám oběma dalo tolik moc zkušeností do života, ale hlavně neskutečnou svobodu a uvědomění si, že k životu je opravdu potřeba jen hodně málo. Kdybych se ti tu ale teď rozpovídala do detailů, jak moc pro mě ten vanlife život znamenal, tak to by vydalo na knížku :D.
A samozřejmě, že něco podobného plánujeme i tady. Bohužel asi ne už s takovou skvělou károu, ale máme teď minivan, a pomalu chystáme plány na letní roadtripy a koukáme na videa jak předělat minivan na camper, tak snad se do toho brzy pustíme 🙂 No, občas i hodíme očko na inzeráty, jestli se někdo nezbavuje nějaké krásky, ale asi to budeme držet lowcost s tím, co už máme 🙂
Navštívili jste už v Kanadě nějaká místa, která vám vyrazila dech a doporučili byste je i ostatním, kteří se chystají?
Ha. No já se musím smát sama sobě teď. My jsme tady už dýl jak půl roku, a vlastně jsme toho ještě moc neviděli. Jak ses ptala, tak zimu moc nemusíme, a tak jsme povětšinu času trávili v teple domova. Když už jsme vyrazili někam na výlet tak v okolí Squamish nebo Vancouver a jednou jsme jeli trajektem na Vancouver Island. Ten bych teda rozhodně doporučila všema deseti. Hlavně oblast okolo Tofina, kde jsou nekonečné pláže situované na západ a jsou tak naprosto ideální k romantickým táborákům.
Okolí našeho Squamish je nádherné, ale to bych beztak všem, co se do Kanady chystají na working holiday, doporučila jako místo pro život 🙂
S dalšími tipy na výlety v Kanadě se ti můžu přihlásit až budeme mít nějaké za sebou později v tomto roce 🙂
Když byste měli zmínit jednu věc, kterou jste se během cestování naučili, co by to bylo?
Wau. Jednu jedinou? My jsme kvůli cestování zrušili studium na vysoké škole a dostali jsme tak pořádnou dávku edukace od té nejvyšší školy ze všech – školy života. Cestování nás naučilo žít! 🙂
Moc děkujeme za rozhovor a sdílení vašeho příbehu. Zážitky Gabi a Honzi nejen ze života v Kanadě můžete sledovat na instagramu, pod jménem GabiInWanderland a také na jejím blogu gabiinwanderland.com.
