Přijeli jste do Kanady za vysokohorskou turistikou nebo rádi chodíte po horách, ale ještě jste nikdy nezdolali horu přes 3.000 m.n.m? Ať už jste varianta první nebo druhá, Mount Temple je hora, která je přesně pro vás a kterou si rozhodně chcete dát na váš list „to do in Canadian Rockies“. Mt. Temple se nachází v národním parku Banff v kanadských skalistých horách v provincii Alberta; konkrétně v údolí řeky Bow mezi Paradise Creek a Moraine Creek a je nejvyšším vrcholem v oblasti Lake Louise. Vrchol dominuje západní krajině podél dálnice Trans-Canada od křižovatky Castle k Lake Louise.
Základní údaje o Mount Temple
Nadmořská výška: 3.544 m
Průměrná délka trasy: 14.6 km
Převýšení: 1.682 m
Přístupnost: Červenec – Září
Provincie: Alberta
Pohoří: Canadian Rockies, Bow Range
Výstup na Mount Temple
Patřila jsem mezi skupinu, co se nikdy neodvážili na náročnější výšlap tohoto druhu. Doporučuje se vycházet ještě před východem slunce od parkoviště na Moraine Lake. Brzkému vstávání se nevyhnete, ať už se rozhodnete jet z domova nebo z přespání ve stanu či autě. My jsme zvolili variantu přespání ve stanu v Overflow kempu u Lake Luise (poplatek za auto cca $12).
Buďto všichni nebo nikdo!
Plán byl jasný. Jdeme jako skupina a také jako skupina všichni horu zdoláme. Buďto všichni nebo nikdo! Hory nám otevírají určitý druh adrenalinu a ega, který nás žene vpřed a nechceme to za žádnou cenu vzdát.
Doporučuje se podnikat výpravu v minimálně čtyřech lidech. Nás bylo sedm. Každý z nás, ale i z vás, má jinou fyzičku, pud soutěživosti a výdrž – je však důležité mít na paměti, že jdete jako parta a tak je třeba si navzájem pomáhat, podporovat se, ale počítat i s komplikacemi únavy, vyčerpání nebo zranění.
Hor se netřeba bát, ale frajeřina se nevyplácí.
Stanovili jsme si deadline i s časovými prodlevami. Po páté ráno již být na cestě, před devátou dorazit na Sentinel Pass, kde se v klidu posilnit a dle situace se připravit k nasazení helem. Kolem jedné odpoledne vítězně zvolat „hurá, dali jsme to“. V pět už být u auta a následně vydatná večeře a sprcha.
I když většina byla zdatných a zbytek průměrných, realita předčila naše očekávání a to i přesto, že jsme vycházeli až v 5:45 ráno. Možná to bylo to, co nás nakoplo – na Sentinel Pass jsme totiž dorazili už v osm.
Shrnutí – vycházeli jsme o hodinu déle a na první větší pauzu jsme došli o hodinu dříve, což nám hrálo do karet. Ale bavíme se zatím o procházce lesem, dále překrásným údolím s výhledem na Valley of ten peaks, až na Sentinel Pass s převýšením cca 300 m.
Do teď to byla sranda! Dále nás čekalo nasazení helem, scramble a i nepříznivé mlhavé počasí. Na videu si přetočte na 3:50 min., kde vás čeká cca čtyři metry lezení s žádným provazem k dispozici. V těle začne pumpovat adrenalin, ale není se čeho bát – jdete přece jako skupina a právě v tento okamžik je načase si pomoci. Doporučuji alespoň jednoho zkušeného horala, který vyleze jako první a bude vás navigovat směrem nahoru a ostatní zespoda podporovat.
Hory představují fyzickou zátěž, zároveň tak i relaxaci, klid, pohodu, krásu, pokoru, vděčnost, ale především svobodu
Pohledy vpřed i vzad se nám ztrácely v mlze a pohyblivých kamenů přibývalo. Cest k vrcholu je mnoho – stejně tak, jako je mnoho cest, jak žít náš život. Všechny verze jsou správné, důležité však je sejít se v cíli. Každý z nás si musel vybrat svou cestu, aby jsme si navzájem nesypali kameny pod nohy.
Síla se vytrácela a mlha přibývala. Petr a Tomáš se už blížili k vrcholu a nás zbylých pět jsme zpomalovali a dávali si čím dál více přestávek. Čas jsme měli ukázkový, takže jsme nemuseli spěchat.
Těsně pod vrcholem jsem se rozhodla posilnit energetickým gelem, který mi zamotal s hlavou tak, že už jsem myslela, že to nedám. Hlava se mi motala čím dál více, a tím, že trpím na omdlévání, jsem věděla, že musím ještě více zpomalit a nebo to vzdát. A tak nás Katka s Verčou předešly. Kuba a David, jako správní gentlemani, se mnou šli mým šnečím krokem a s jejich podporou jsme nakonec všichni mohli společně zvolat „hurá dali jsme to“.
Skrz mlhu se nám začínaly otevírat mimořádné výhledy a panoramata dalekých hor. Wow wow wow – byli jsem doslova ohromeni. Avšak nemohli jsme se kochat donekonečna. Tak jsme vyrazili na cestu dolů, kde nás po chvíli chytil déšť, který nás provázel až k autu.
Možná se vám z vyprávění i z videa (viz níže) zdá výšlap náročný. Ano, bylo to náročné, ale i přes bolavé tříslo, strach z výšek, těžký batoh a mojí nevolnost, jsme se všichni shodli, že největší náročnost byla časová délka trasy. Takže pokud již máte několik kanadských vrcholů zdolaných, např. Lady Mc Donnald, Mist Moutain, Mt. Rundle apod., tak jste rozhodně připraveni.
Z našeho výšlapu mám úsměv od ucha k uchu a odvažuji se říci, že bych šla znovu a znovu, ale je třeba si uvědomit, že hory si žijí svým životem a do cesty nám můžou poslat jakékoliv překážky – ať už počasí, terén, padající šutry apod. Proto je důležité správně odhadnout situaci, případně se otočit a jít dolů. Správnému horolezci by totiž neměla chybět pokora, a tak je třeba mít (před i po) z každého výšlapu obrovský respekt!
Video z výstupu na Mount Temple
Povídejte se na sestříhané video z výstupu českých dobrodruhů na horu Mount Temple, nejvyšší horu provincie Alberta v Kanadě.
Vybavení pro zdolání Mount Temple
Samozřejmostí je zkontrolovat si počasí den dopředu a podle toho se podřídit, nicméně oblečení do každého počasí zahrnuje nepromokavá bunda, pevná trekingová obuv, kalhoty, čepice, rukavice, pláštěnka a termo spodní vrstvy oblečení.
Oblečení je pro každého z nás individuální tématikou, ale nic nepodceňte a vezměte si jednu vrchní vrstvu do batohu jako náhradní. Někomu třeba vyhovují legíny a přes ně kraťasy, což mimo jiné vřele doporučuji.
Další typ, který bych chtěla vypíchnout, jsou rukavice. Říkáte si, na co rukavice, když půjdete v létě. No za prvé i v létě bývá na vrcholu sníh a za druhé je využijete na místa, kde se nevyhnete doteku rukou s kameny nebo přímo skálou (ať už část lezení viz. 3.50 min nebo i jen tak scramble rozum. hýbající se kameny).
Helmy jsou povinnou výbavou, kterou si můžete zapůjčit na University of Calgary Outdoor centre za cca $5 na den během letních prázdnin. Na takovém dlouhém a náročném výšlapu jsou nedílnou součástí trekingové hole. Nemám žádnou zmínku, že by se zde potulovali medvědi, nicméně mějte s sebou sprej proti medvědům tak jako tak.
Jídlo je také individuální kapitola sama o sobě, avšak ve zkratce je ideální sytá energetická snídaně, dále s sebou něco, co vám dodá energii např. sušenka, banán, jerky, sušené ovoce a oříšky. Hlavně si toho neberte moc – přece jen nechcete na jednodenním výletě, aby batoh vážil přes 10 kilo, ale rozhodně nepodceňte dostatek vody. Nejlépe čisté, neochucené a případně s sebou ještě malý BCAA drink. No a k večeři za odměnu cokoliv aneb rozmazlete se – tělo ocení hlavně zdroj potřebného kvalitního protejnu.
Pro představu můj batoh vážil 3 kg (z čehož necelé 2l tekutina). Rozhodně nepodceňte výbavu, avšak mějte na paměti, že cesta je dlouhá a nechcete na zádech vláčet vše, co by se vám „možná“ mohlo hodit.
Autor: Lucie vystudovala filmovou akademii v Písku. Pracovala v TV a má za sebou střih několik celovečerních dokumentárních filmů. Avšak srdce ji stále táhne poznávat svět; žila v Británii, USA, nyní i v Kanadě a kdoví kde příště. V Kanadě si oblíbila Canadian Rockies a v Calgary absolvovala kurz instruktorka yogy (200 ryt). Lucie vzkazuje: “Keep smiling and one day life will get tired of upsetting you.”
