Alena se vydala na svou cestu Working holiday víz na vlastní pěst. Práci hledala nejprve ve Vancouveru a Whistleru, ale nakonec ji srdce táhlo do Banffu, kde také našla. A tak se z jejího kanadského dobrodružství staly 2 nejlepší roky života. S prací, ve které ji to bavilo a k tomu ještě ve volném čase s foťákem v ruce uprostřed kanadské divočiny. Chceš se o jejím příběhu dozvědět víc? Tak čti krátký rozhovor nebo doraz na festival Jak do Kanady už 9. listopadu 🙂

Ahoj Alčo, do Kanady jsi vyrazila na rok na Working holiday víza – byla to Tvá první cesta do zahraničí takového tipu? Nebo už jsi někdy předtím vyrazila do světa za prací?

Již dříve jsem sama několikrát cestovala po Asii, ale do Kanady to byla moje první cesta za prací.

V Kanadě jsi pracovala v srdci NP Banff ve srubovém resortu, jak jsi tuto práci našla? Řešila jsi víza a vše kolem na vlastní pěst nebo sis nechala pomoci od agentury?

Mám nějaký vnitřní odpor k agenturám zajišťujícím práci, takže jsem na punk prostě odjela do Vancouveru s tím, že si prostě na místě něco najdu sama. Chtěla jsem si prvně místa, kde budu žít omrknout. A tak jsem vytiskla štos životopisů a strávila první týden ve Vancouveru, kde jsem obcházela osobně plno míst. Zajela jsem i do Whistleru na pár dní, kde jsem také uvažovala o práci, ale nakonec mě nejvíc táhla Alberta, protože jsem věděla, že jsou tam skvělé podmínky na focení.

Práci v Baker Creek Mountain Resort jsem získala díky megatrapnému skype video pohovoru, kdy se mi na hostelu strašně sekal net a managera, který pohovor vedl jsem téměř neviděla, natož abych mu rozuměla, co tedy přesně budu dělat. Lámanou angličtinou jsem mu řekla, že jsem tu, chci pracovat, nemám problém makat rukama a přijedu klidně hned 😀

Moje nasazení ho asi přesvědčilo, protože mě již druhý den vyzvedával autem v Banffu a od třetího dne jsem měla job. Ve smlouvě jsem měla napsaný housekeeping, ale práce obnášela kromě uklízení srubů i práce venku, na recepci, v kuchyni, štípání dříví, v zimě jízdu na skútru a protahování běžkařské trasy. Bylo skvělé, že to nebylo stereotypní.

Zmínila jsi nám už, že jsi do Kanady vyrazila s příšernou angličtinou. Jak tedy vnímáš své začátky po příletu do Kanady? A klidně i svou angličtinu poté, co jsi Kanadu opouštěla? 

Přijela jsem do Kanady zhruba s úrovní B2-C1, ale dlouho jsem předtím nemluvila, maximálně jsem četla nějaké odborné články na vejšce.

Upřímně, ty začátky byly celkem těžké. Protože jsme v průběhu celého pracovního dne používali vysílačky, docházelo k celé řadě trapných / vtipných situací, kdy jsem špatně rozuměla. Neustále jsem byla terčem posměchu např. kvůli vyslovování slova “deck” (čímž se označovala terasa za srubem) a moji kolegové, většinou kanaďané, mě se smíchem několikrát denně prosili, abych to slovo znovu všem do vysílačky zopakovala. Byl to trochu pubertální humor, ale brala jsem to s nadhledem.

Jinak se ke mě chovali všichni vždy moc dobře a měli pochopení, když jsem něčemu nerozuměla. Nechci zapomenout ani na Slováka Martina. Ten mi v začátcích moc pomohl a mohla jsem s ním pokecat v případě nouze i česky. Kromě nás dvou a dvou Estonců, tam pracovali jen Kanaďané.

Skvělé taky bylo, že jsme měli staff house, kde všichni zaměstnanci bydleli, měli jsme společný obývák, hernu s kulečníkem atd. To si myslím hodně napomohlo tomu, že jsem se rozmluvila fakt rychle. Z Kanady jsem odjížděla a mluvila jsem bez problémů – zejména jsem se stala expertem na oblast úklidu / opravy auta a řešení problematiky víz 😀

Momentálně jsi už zpátky v Čechách – zkoušela jsi nějak řešit prodloužení víz a svého pobytu v Kanadě? 

Často na to myslím, protože bych se do Kanady ráda někdy vrátila. Mám i možnost zažádat o Young professional přes hotel, kde jsem pracovala později, ale v současné situaci to vnímám profesně jako krok zpět, takže uvidíme, co bude. Ale rozhodně Kanadu mám v srdci navždy, ať už se tam vrátím v budoucnu jako turista nebo pracovně.

Co Ti Kanada ve výsledku dala, když se za tou dobou ohlédneš zpětně? Bylo něco, co bys za svůj pobyt změnila? 

Nejlepší zkušenost. Lidi, jestli se rozhodujete, jestli někam takto vyjet, tak neváhejte. Zcela bez emocí prohlašuji, že to byly moje 2 nejlepší roky života. Poznala jsem skvělé lidi z celého světa, viděla a procestovala fakt velký kus země, vydělala si peníze, naučila jsem se anglicky.

Určitě je třeba zmínit, že to, že si člověk vyzkouší pracovat i na těch nejvíc low pozicích, vás taky určitým způsobem obohatí. Máte pak víc empatie s lidmi, kteří takto pracují třeba u nás. Bylo dobrý si zkusit začít někde úplně od nuly a vidět, že i za tak krátký čas, pokud se člověk fakt snaží, je možné se posunout z housekeepera na celkem fajn pozici, kdy vedete tým pod sebou.

Hodně času jsi v Kanadě strávila také fotografováním. Máš nějakou svou nejoblíbenější lokaci, kam jsi se vždycky ráda vracela a vždycky Tě nadchla něčím úplně jiným? 

Lokaci, jako jedno místo asi ne, ale moc mne bavilo pozorovat národní parky, jak se mění v průběhu roku. Zima je v Rockies pořádně dlouhá, takže tu jsem si užila parádně. Ale zajímavé bylo třeba období 14 dní, než zamrzla všechna jezera, to bylo super pozorovat.

Léto bylo krátké, ale nádherné – všude miliony bílých květin, medvědi s mláďaty, treky do hor. Podzim byl ještě kratší než léto a ten doporučuji všem milovníkům výhledů. Na podzim vyjeďte do Larch valley až budou žluté modříny, to je krása, kterou si budete pamatovat celý život.

Jinak, pokud dorazíte na přednášku, řeknu vám o tajném jezeře, které znají jen místní a kde na vás dokonce čeká i kanoe s pádlem na vyjížďku 🙂 Tak se uvidíme v listopadu, páčko!

Alčo, mockrát děkujeme za super povídání! Budeme se moc těšit na Tvé další zážitky i tajné tipy na festivalu Jak do Kanady, už 9. listopadu 🙂

Alena nám také pro fotografickou výstavu Kanada očima českých cestovatelů poskytla řadu svých nádherných fotek a její další práci můžete sledovat na facebooku i instagramu.