Martina Gebarovská, známá především jako Dreaming and Wandering, je cestovatelka, fotografka, a dneska už také jedna z předních českých cestovatelských tváří Instagramu. Z jejích zážitků sálá spoustu inspirace k tomu, že cestovat jde i jinak, nežli s našetřenou spoustou peněz.

Vystudovala střih na filmové škole a pracovala na řadě zajímavých projektů, přesto to nebylo ono. Nekonečno zážitků na ni čekalo v různých končinách světa, ale pojďme se podívat na ty kanadské…

Ahoj Marti, snad neurazíme, když bychom přeskočili takové to klasické představování, tak nějak tušíme, že to není třeba. Raději půjdeme rovnou k věci, protože na cestách jsi průběžně od roku 2011 a zažila i viděla jsi toho opravdu hodně. Z fotek i různých článků a rozhovorů je cítit, že jsi hodně outdoorový člověk a k přírodě máš velmi blízko. Není tedy divu, že Tě přitáhla Kanada. Bylo to za přírodou, nebo se našel i jiný cestovatelský důvod?

Ahoj ahoj, no já vlastně do Kanady nikdy moc nechtěla. Když jsem tam v roce 2014 letěla poprvé, tak jsem vůbec netušila, že tam je tak nádherná příroda. Teda nějaký povědomí jsem měla, ale třeba to, že jsou na západě dechberoucí tyrkysová jezera obklopená dramatickými štíty hor, či ostrovy porostlé deštnými pralesy a v zimě na nebi září neskutečně magické polární záře, to jsem zjistila teprve až tady.

Hlavní důvod, proč jsem tedy do Kanady jela, bylo to, že po roce a půl na Zélandu, půl roce ve Španělsku a ročním pobíhání různě po světě, jsem se necítila na to, se usadit a přišlo mi líto nevyužít možnosti ročního pracovního víza.

V Kanadě jsi tedy byla poprvé právě v rámci programu Working holiday, kdy to bylo? Co jsi dělala za práci? V jaké části Kanady si strávila nejvíce času a jak tuhle zkušenost zpětně hodnotíš?

Přiletěla jsem v prosinci 2014. Několik týdnů jsem byla v tolik opěvovaném Montreálu, kde jsem se trápila :)) Nemám ráda velký města (50.000 obyvatel+) a navíc v zimě to na mě působilo hodně pochmurně. Chtěla jsem tehdy koupit letenku domů.

Nakonec jsem se ale vzchopila a koupila letenku do Calgary s tím, že si zkusím najít práci v Banff či Canmore. Celý to období bylo takový podivný. Neměla jsem práci, bydlení a v kapse míň jak 100 dolarů. Vánoce jsem tak strávila couchsurfingem v jednom sklepním bytě, kde nebyl internet. Abych si sehnala práci, každý den jsem vyrážela do Starbucksu, kde jsem strávila celý den na internetu.

Po pár dnech se mi ozval jeden vlastník hostelu v Banff, hned druhý den jsem tam dostopovala z Calgary a po krátkém pohovoru v kavárničce se mě Thorsten zeptal, jestli můžu jako housekeeper nastoupit rovnou další den. Měl pro mě i staff accommodation, což je v Banff téměř nezbytné, hlavně když tam začínáte a nikoho neznáte. V hostelu jsem zůstala tři měsíce a nikomu to moc nedoporučuju, jelikož je to tam celkem divočina a člověk uklízí věci, které by radši nikdy ani neviděl 🙂

Po třech měsících jsem nastoupila na housekeepera v jiném hotelu, kde ta úroveň byla úplně jinde. Vyšší plat a zajímavá dýška. Vydržela jsem tam tři týdny, jelikož jsem si našla místo na bazénu, kde byl plat ještě vyšší a mojí prací bylo jen předávat hostům ručníky a občas navoskovat klouzačku 🙂

Tam bych bývala vydržela dýl, ale rozhodla jsem se pracovat přes léto venku na třešňové farmě v Okanaganu, kde jsem nakonec místo trhače třešní pracovala jako team leader. Hlavně díky předchozím zkušenostem ze zélandských farem a znalosti španělštiny (měla jsem původně pracovat s mexickými trhači). Na farmě jsem nakonec pracovala díky LMIA vízům tři letní sezóny. Jo a po prvním létě jsem ještě pracovala jako servírka v Tofinu.

Pokud se nepletu, tak jsi snad pracovala v Kanadě i někde u polárního kruhu. Většina z nás si to asi nedovede představit, bydlet delší dobu v nějakém iglů nebo stanu v takovém mrazu. I když to zní jako skvělý zážitek, určitě to nebude procházka růžovou zahradou. Doporučila bys to i ostatním dobrodruhům? Jak vlastně vnímáš proslulou kanadskou zimu?

To bylo v Severozápadních Teritoriích, kde jsem v lednu a únoru 2016 pracovala jako dobrovolník. Bydlela jsem dva měsíce ve stanu s podsadou, který měl vlastní kamínka, takže těch -32 až -46°C se dalo zvládnout. Jen jsem si musela nařizovat budíka, aby mě dvakrát během noci vzbudil a mohla jsem přiložit.

Jestli chcete zažít opravdovou Kanadu, tak se dají třeba na Workaway najít právě takovýhle skvělý projekty, kde jste hodně mimo civilizaci a víc vnímáte tu přírodu, takže rozhodně doporučuju 🙂 Jinak, -46°C byl nejmrazivější den, který jsem tam zažila, ale jelikož jsou teritoria jedním z nejsušších míst v celé Kanadě, tak to bylo snesitelnější než -20°C v ČR. Koneckonců jde o to se správně obléct a hýbat se 🙂

Obecně jsou zimy v Kanadě dlouhé, cca od září do konce dubna. Pokud nemáte rádi sníh (a nevadí vám déšť), můžete zimu strávit třebas kolem Vancouver Islandu. Tam jsou většinu zimy teploty nad nulou a sněží málokdy.

A jaké to vůbec bylo, bydlet tam, kde jsi poměrně daleko od civilizace a můžeš tak často pozorovat polární záři? Nezevšední to?

Za ty dva měsíce, co jsem tam strávila, to určitě nestihlo zevšednět. Ale samozřejmě to není jako ty první dny, kdy tam člověk dorazí a objevuje. Je to jako se vším. Zvyknete si na spoustu věcí a už se moc nedivíte.

Několikrát jsem se snažila záměrně ignorovat polární záři, jelikož jsem několik nocí v kuse strávila focením a už se potřebujete na tu fyzickou práci venku pořádně vyspat 🙂 Ale jakmile se vrátíte zpátky do civilizace, začne vám ten život chybět. Uvědomíte si, jak je ten jednoduchý a zdánlivě monotónní způsob bytí u polárního kruhu úplně dostačující.

Tyhle severní části Kanady asi nejsou pro většinu cestovatelů v rámci WH tou nejlákavější částí. Většinu asi děsí právě ty mrazy a tak trochu vzdálenost od všeho a dávají proto přednost velkým městům nebo známým národním parkům. Máš na to jiný pohled?

Rozhodně to není pro všechny. Já tam byla jen dva měsíce a vlastně si taky úplně nedovedu představit tam žít. Ani ne tak kvůli zimě, jako spíš tomu pocitu, že je člověk úplně odříznutý od všeho (což vlastně není pravda, jelikož tam máte všechno, co k životu potřebujete, takže to všechno míním chození do kina, do indický restaurace, možnost neomezeného internetu…).

Pro ty, co mají rádi noční život a teplo to rozhodně není. Pro dobroduhy, či pro ty, co milují divočinu, je to jak vyšitý. A koneckonců, proč to nezkusit, zpátky do civilizace můžete vždycky.

Jak si v Kanadě práci vůbec hledala a našla? Využíváš jinak i různé portály jako je workaway a podobně?

Práce jsem hledala hlavně přes Kijiji.ca, ale i přes známé. Dobrovolnické projekty na Workaway.info, kde mám zaplacené členství.

Pokud jsem v obraze, tak momentálně jsi v Kanadě znovu. Nejspíše už poněkolikáté? Co Tě sem přivedlo tentokrát a na jak dlouho tu jsi?

Momentálně jsem v Kanadě na turistu, takže na 6 měsíců. Přítel Kanaďan je největším důvodem. Předchozí dvě léta jsem se vracela na 3 měsíce na třešňovou farmu jako team leader. Farma mi zařizovala LMIA víza.

Mohla bys přiblížit, co obnášelo vyřízení LMIA víz? Zařizovala vše pouze farma? Jak dlouho dopředu je třeba toto vízum řešit?

Většinu papírování vyřídila a poplatek přes 1000 dolarů zaplatila farma. Mně trvalo cca 2 hodiny dodělat papíry a naládovat je do kanadskýho systému. Většinou jsme to dělali asi tři až čtyři měsíce předem.

Pochopila jsem, že během svých cest asi částečně pracuješ online, částečně na místě třeba i jako dobrovolník. Čím se tedy vlastně přesněji v současné době živíš? Fotíš třeba i v Kanadě na zakázku? Jak vlastně vyvažuješ práci a cestování?

V tom vyvažování jsem trošku takový pankáč. Naštěstí mám díky blogům, co píšu, dostatečné pasivní příjmy na to, abych nemusela pracovat, pokud zrovna nechci. Nejsou to statisíce, ale díky tomu, že žiju skromně, nechodím do barů či restaurací a dost často bydlím v autě, mi to vystačí.

Jako team leader jsem si vydělala 8-10 000 dolarů za sedm týdnů, takže to mi na rok taky vždycky stačilo. Občas fotím něco málo na zakázku, poslední dobou mám i nějaké extra peníze za sponzorované posty na Instagramu. A v září 2018 proběhne druhý photo workshop, který v rámci Bohemian Journeys hostuju spolu s Martinem Rakem v Canadian Rockies.

Pokud bys chtěla sdílet pro inspiraci ostatním cestovatelům, tak jaká částka v průměru pokryje Tvoje měsíční náklady v Kanadě?

Pokud nedobrovolničím, tak se to pohybuje někde mezi 600 – 1200 dolary, když spím v autě. Včetně zdravotního pojištění (to mám většinu u AXA – často mají velký slevy na dlouhodobé pojištění, které pokrývá celý svět).

Byla jsi v Kanadě i na Zélandu, co bys doporučila lidem, kteří se nemohou rozhodnout, ať už v rámci Working holiday nebo běžného cestování. Tohle je hodně subjektivní, ale které zemi bys dala přednost a proč?

Nevím, jestli to je ovlivněné tím, že Zéland byl moje úplně první cesta na vlastní triko, takže je to moje láska veliká. A ačkoliv Kanadu miluju, mám pocit, že na Zélandu jsem se cítila víc doma. Pro ty, co vyráží poprvé bych doporučila asi Zéland, myslím, že je to takový víc backpackers friendly, skoro všude se dá dostopovat či dojet veřejnou dopravou.

Mám pocit, že v Kanadě se moc bez auta neobejdete, zatímco na Zélandu to je za mě v pohodě i bez něj. V zimě se dá na NZ spát venku ve stanu či v hamace. To mi byla velká výhoda. Celkově mi ta země přišla taková přátelštější. I přesto, že Kanaďani jsou báječní lidé, Zélanďani mi přišli o něco ryzejší.

Nevýhodou Zélandu je to, že tam míří čím dál víc turistů a na tak malé ploše se neztratí. V kanadských horách túrujete dny, týdny a nepotkáte živou duši. Potřebuju se ale podívat zpátky na Zéland, abych se v té první lásce ujistila. Třeba si tam řeknu, že se mi víc stýská po Kanadě, a že je Kanada pro prvocestovatele lepší volba. Kdo ví. 🙂

Často to vypadá, že se do hor na několikadenní treky vydáváš úplně sama. Jaký trek v Kanadě sis nejvíce užila? Máš nějaká oblíbená místa, kam se vždycky ráda vrátíš?

Moje top 4 několikadenní treky jsou Tombstone Territorial Park v Yukonu, Mt. Assiniboine ze Sunshine Meadows v Albertě, Berg Lake Trail v BC a West Coast Trail na Vancouver Island v BC.

Vzhledem k tvému stylu trekování a spojení s Kanadou, vybízí se otázka, jestli máš nějaké (snad veselé) zážitky s medvědy nebo jinou divokou zvěří? V případě, že je potkáš, udržuješ si bezpečnou vzdálenost?

Na trecích jsem potkala už pár desítek baribal i grizzly medvědů. Někdy jsem šla ve skupině lidí a někdy úplně sama. Ti medvědi nikdy nejevili známky agrese a hleděli si svého. Teď už s sebou vždycky nosím bear spray, první rok jsem na to kašlala, ale se sprejem si vždycky připadám víc sebevědomě a sebevědomí se i ve střetu s divokou zvěří počítá (držení těla, styl chůze, mentální rozpoložení – zvířata to všechno vycítí).

Se zvonečky se vůbec neobtěžujte, myslím, že je dokázaný, že pokud zrovna nenesete nějaký velký kravský zvon, tak ty zvonečky nemají vůbec žádný efekt. A jsou i teorie, že naopak ty prťavý rolničky můžou medvěda rozčílit. Co je na tom pravdy, to nevím, ale mě by rozčilovalo celou cestu cinkat 🙂

Bear spray jsem použila jen dvakrát, jednou na takovou divokou slepici, co na mě útočila, když jsem si šla zaběhat. Podruhé jsem na sebe omylem vystříkala půlku plechovky a ještě několik dnů to pěkně pálilo.

Na West Coast Trail jsem se potkala s pumou a než jsem si uvědomila, komu se to koukám z cca deseti metrů do očí, tak frnk a byla pryč.

Co bys doporučila lidem, kteří se chystají na nějaký ten trek v Kanadě poprvé? Měla bys nějaké tipy, jak se vydat do hor co nejpřipraveněji i bez předchozích osobních zkušeností? Klidně i tipy na vybavení, na co si dát pozor, appky, podle čeho vybírat trasy?

Appky jsem v horách nikdy nepoužívala, ale mám teď Gaia a Maps.me a obě jsou super. Hodně hledám inspiraci na Pinterestu, Instagramu a samozřejmě Googlu, snažím se hledat méně známá místa. Na AllTrails či PeakTrail jsou pak detaily o spoustě treků, takže se je snažím trošku nastudovat, abych věděla, jaký mě čeká převýšení a kolik nocí mi to cca potrvá.

Základem jsou pro mě kvalitní pohorky, teplý(!!) spacák a lehký stan. Pak taky merino spodní vrstva, islandský svetr, nepromokavé kalhoty, softshell bunda, čepice a rukavice. Vždy s sebou mám First Aid, filtr na vodu, bear spray, vařič, kastrůlek, křesadlo a čelovku.

Co se týče jídla, tak konzervy či čerstvé ovoce a zeleninu u mě nenajdete, naopak ovesné vločky a sušené ovoce jsou super. Trošku burákového másla do krabičky, kus tvrdého sýra, pita či naan chleba, kuskus a čínské polévky mi vyhovují. Nejlepší jsou takový ty ready balíčky Food to Go, ale ne každý si to může dovolit (v Kanadě stojí jeden přes 10 dolarů, za to si koupíte deset čínských polívek).

I když tušíme, že asi příliš nadlouho neplánuješ, máš přece jen nějaké představy o budoucnosti? Nelákají Tě různé náročnější treky ve stylu Pacific Crest Trail apod?

Právě, já vůbec nevím, co bude příští týden. Jsem na cestách už sedm let, viděla jsem spoustu dechberoucích míst a zažila bambilión věcí, takže nemám velkou potřebu jezdit někam daleko a být někde jinde, než zrovna jsem. PCT mě určitě láká, chci se taky podívat na Galapágy, do Grónska a možná podniknout expedici v Amazonii, tak uvidíme 🙂

A na závěr mě napadá, když bys mohla doporučit lidem, kteří jedou na Working holiday nebo i jen za cestováním do Kanady 3 místa nebo zážitky, které by si neměli nechat ujít, co by to bylo?

Záleží, co kdo má rád, ale krom treků, které jsem jmenovala, tak třeba takový kayaking s kosatkami na Vancouver Island je parádní zážitek. V BC jsou desítky skvělých hot springs, já si nejvíc užila Sloquet Hot Springs a Liard River. A zajeďte se podívat na polární záři, do Yukonu či Northwest Territories, tam bývají naprosto epické.

Marti, mockrát děkujeme za skvělý rozhovor plný užitečných informací pro nejednoho cestovatele. Přejeme spoustu dalších jedinečných zážitků z cest a budeme se těšit na ty další kanadské. 

Další dobrodružství Martiny můžete sledovat na jejím blogu, facebooku a také instagramu. 

A na další nálož rozhovorů se můžete samozřejmě těšit v sekci rozhovory. 

Prohlédněte si i další fotografie z Martiny tvorby, protože to rozhodně stojí za to. Upozorňujeme, že je to na vlastní nebezpečí, protože po zhlédnutí si už Kanadu zkrátka nebudete chtít nechat ujít 🙂