Patrik je minimalista, který rád objevuje limity osobní i minimalistické právě na cestách. A v rámci svých výprav se vydal také do Kanady, kde ušel 200kilometrovou pouť s batohem, který nevážil více než 10 kg. Co ho k takovým nápadům vede? Bez čeho by se na svých výpravách neobešel a co se mu v Kanadě nejvíce líbilo? Mrkněte v krátkém rozhovoru.

Ahoj Patriku, řekla bych, že neustále vymýšlíš nějaké cestovatelské výzvy v propojení s minimalismem, jak Tě napadlo vyrazit jako minimalista právě do Kanady? Mívají pro Tebe takové cesty i nějaký hlubší smysl?

Rád posouvám vlastní hranice a testuju na sobě, kam až se dá v minimalismu zajít. Vyrazit na týden k moři bez jediného zavazadla může být pro někoho extrém, já jsem se ale přesvědčil, že to zas tak těžké není.

Do Kanady jsem jel hlavně kvůli panenské přírodě, která mě naprosto ohromila, a taky proto, že mám ve Vancouveru dva kamarády. Zároveň je pro mě důležité dávat cestám nějaký hlubší smysl, třeba pomoci místním lidem nebo přírodě. Nechci být povrchní turista, kterého zajímají jen fotky na instáči.

Co je vůbec Tvým motorem při vymýšlení takových výzev? Dáváš si často nějaké limity a omezení nebo od čeho se to odráží? 

Já to ani moc nevymýšlím, prostě to přijde tak nějak samo. Někomu může připadat, že je to jen honba za senzací, já v tom ale vidím příležitost k sebezdokonalování a posilování vůle. Každá výzva znamená vystoupit z komfortní zóny a udělat něco, co člověk doma běžně nedělá.

Limity a omezení samozřejmě mám, ale vždy takové, aby se to dalo splnit. Člověk tím získá nové zkušenosti, které se pak můžou hodit na dalších cestách. Podle mě je to hodně o poznávání sebe sama.

Svou 200 km dlouhou pouť v Kanadě jsi ušel s batohem lehčím než 10 kg – i s jídlem. Na jak dlouho sis s touto hmotností vystačil? A bez čeho si myslíš, že se člověk, který vyrazí na takovou cestu neobjede?

Měl jsem zásobu jídla na 3 až 4 dny, protože jsem věděl, že si ho na dvou místech budu moci doplnit. Jak jsem jídlo postupně spotřebovával, byl batoh ještě lehčí, na konci vážil možná tak kolem pěti šesti kilo. Myslím si, že na tak dlouhé výpravě se člověk neobejde bez kvalitní outdoorové výbavy a správného nastavení mysli. A pokud se bojíte divokých zvířat, nezapomeňte sprej na medvědy 🙂

V Kanadě jsi byl pouze jako turista – co se Ti na Kanadě líbilo nejvíce? A co Tě třeba i překvapilo? 

Nejvíc mě v Kanadě dostaly Rocky Mountains, z těch mi spadla čelist. A taky mě překvapilo, jak jsou lidi na sebe milí a jak jsou města mnohem zelenější než u nás v Česku. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom Kanaďany v tomhle trochu okopírovali a začali ve městech sázet víc stromů.

Jaký zážitek ze své cesty Kanadou považuješ za ten, který si budeš pamatovat už napořád? Ať už z jakéhokoliv důvodu 🙂

Nejvíc mi v paměti zůstal právě 200kilometrový Sunshine Coast Trail, kde jsem zažil několik hlubokých momentů. Když mi zbývala poslední čtvrtina cesty, procházel jsem kolem obrovského vodopádu. Ta nezkrotitelná síla vody padající dolů ze skály mě tak dostala do kolen, že jsem tam stál několik minut a křičel radostí. Byl to pocit absolutního štěstí a nešlo to zastavit. Tohle umí asi jen Kanada 🙂

Moc děkujeme za rozhovor a těšíme se na další minimalistické zážitky 🙂 

Patrika můžete sledovat na jeho webu a facebooku a nebo se s ním osobně potkat a poslechnout si jeho přednášku na Festivalu Jak do Kanady, který se koná již 9. listopadu v Praze.